Velký Spor Věku

114/188

Kapitola 22—Svatyně svátých.

Předmět svatyně byl klíčem, jenž otevřel tajemství zklamání roku 1844. Objevil úplnou soustavu pravdy, souvislý soulad, ukazující, že ruka Boží řídila veliké adventní hnutí, a označující přítomnou povinnost, i kterak jest uvedeno na světlo postavení a dílo Jeho lidu. Jako učedlníci Ježíšovi po oné hrozné noci, plné úzkosti a zklamání, byli “veselí, že vidí Pána,” tak se nyní zaradovali ti, kteří s důvěrou očekávali Jeho druhý příchod. Čekali, že se zjeví v slávě, aby odměnil své služebníky. Když jejich naděje byly zklamány, přestali zříti Ježíše. Nyní však ve svatyni svatých Jej opět spatřili, co svého soucitného velekněze, kterýž se brzy objeví jako Král a Osvo-boditel. VS 259.1

Světlo svatyně ozařovalo minulost, přítomnost i budoucnost. Poznali, že Bůh je vedl svou neomylnou prozřetelností. Ačkoliv, jako první učedlníci, sami nechápali poselství, jež nesli, avšak toto bylo v každém ohledu správné. Prohlašováním téhož uskutečňovali záměr Boží, a jejich práce nebyla marná před Hospodinem. “Znovu-zplozeni nadějí živou,” veselili se “radostí nevýmluvnou a oslavenou.”1 VS 259.2

Oboje, jak proroctví Danieolovo (8 : 14) : “Do dvou tisíc a tří set večerů a jiter, a přijde k očistění svému svatyně,” tak i poselství prvního anjela: “Bojte se Boha a vzdejte Jemu chválu, neboť přišla hodina soudu Jeho,” poukazovalo na Kristovu službu ve svatyni svatých, k vyšetřujícímu soudu, — a nikoliv na příchod Kristův za účelem vykolipení Jeho lidu a zni- čení bezbožných. Chyba nevězela v počtu prorockých období, nýbrž v události, jež se měla státi na sklonku 2300 dní. Následkem této chyby věřící se dožili zklamání, ale vše, co bylo předpověděno proroctvím, a vše, co mohli dle záruky Písma očekávati, se uskutečnilo. VS 259.3