Velký Spor Věku

Druhý příchod Kristův.

Příchod Kristův, mající zahájiti vládu spravedlnosti, nad-chnul nejvznešenější a nejvzrušujíci výroky spisovatelů po-svátných knih. Básníci a proroci bibličtí mluví o tom slovy, planoucími nebeským ohněm. VS 203.2

Když měl býti Spasitel odloučen od svých učedlníků, tu těšil je v jejich zármutku ujištěním, že opět přijde: “Nermutiž se srdce vase ... V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou... Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a poberu vás k sobě samému.”¹ “Syn člověka pak přijde v slávě své, a všichni svati anjelé s ním, tehdy se posadí na trůnu velebnosti své, a shromážděni budou před něj všichni národové.”² VS 203.3

Anjelé, kteří se vznášeli nad horou Olivetskou po Kristovu na nebevstoupení, opakovali učedlníkům slib o Jeho návratu: “Tento Ježíš, který vzhůru vzat jest, takt’ přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.”³ A apoštol Pavel, mluvě skrze vdechnutí ducha, dosvědčoval: “Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanjela a s troubou Boží sstoupí s nebe.”⁴ Patmoský prorok pak praví: “Aj, béře se s oblaky, a uzřít’ jej všeliké oko.”⁵ VS 204.1

Jeho příchod jest obklopen slávou “napravení všech věcí, což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků.” ⁶ Pak bude povalena odvěká vláda zla; “království světa” budou učiněna “královstvím Pána našeho a Krista, a kralovati bude na věky věků.” ⁷ VS 204.2

Příchod Páně byl ve všech dobách nadějí jeho věrných ná-sledovníků. Spasitelův rozlučný slib na hoře Olivetské, že opět přijde, ozařoval budoucnost pro jeho učedlníky, a plnil je radostí i nadějí, jež útrapy nemohly udusiti ani zkoušky zakaliti. Uprostřed utrpení a pronásledování byl “příchod velkého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista požehnanou nadějí.” VS 204.3

Na skalnatém Patmosu, milovaný učedlník slyšel slib: — “Jistěť přijdu brzo,” a jeho toužebná odpověď vyjadřuje modlitbu církve na celé její pouti: “Amen, přijdiž tedy, Pane Ježíši.” ⁸ VS 204.4

Ze žaláře, z hranic, a popravišť, kde svati a mučedníci osvědčovali pravdu, zazniva po celá staletí hlas jejich víry a naděje. VS 204.5

Hleděli vstříc “Pánu, jenž přijde s nebe v oblacích se slávou Otce svého,” “přinášeje spravedlivým dobu království.” Valdenští věřili totéž.⁹ Wyklif očekával příchod Vykupitelův jako naději církve.¹⁰ VS 204.6