Velký Spor Věku

Kapitola 14—Reformace v jiných zemích.

V Anglii.

Zatím co Luther otvíral lidem uzavřenou bibli v Německu, Tyndale byl ponuknut Duchem Božím, aby činil totéž v Anglii. Wyklifova bible byla přeložena z latinského rukopisu, který ovšem obsahoval mnohé chyby. Tato nebyla nikdy vytištěna, a cena rukopisných knih byla tak vysoká, že pouze několik málo boháčů a šlechticů mohlo si ji zaopatřiti. A jelikož byla církví přísně zakázána, byla poměrně málo rozšířena. VS 183.1

V roce 1516, rok před vydáním Lutherových článků, uve-řejnil Erasmus řecké a latinské vydání Nového Zákona. Takto poprvé bylo slovo Boží vytištěno v původním jazyku. V tomto díle byly opraveny mnohé chyby předešlých znění, a smysl byl nyní jasněji podán. To přivedlo mnohé vzdělance k lepšímu poznání pravdy, a dalo nový popud k dílu nápravy. Ale prostý lid dosud do značné míry postrádal slova Božího. Tyndale dokončil Wyklifovo dílo tím, že dal svým krajanům bibli v jejich jazyku. VS 183.2

Jako pilný student a vážný zkoumatel pravdy, přijal evan. jelium z řeckého Zákona Erasmova. Neohroženě hlásal své přesvědčení, pečuje o to, aby všechny nauky byly dotvrzeny Písmem. Na tvrzení papežské, že církev vydala bibli a že jedině církev ji může vykládati, Tyndale odpověděl: “Zda-li znáte, kdo naučil orly hledati si kořist? Nuže, týž Bůh učí hla- dové své děti hledati Otce’ v Jeho slově. Vy nejen jste nám nedali Písmo, nýbrž jste jej před námi skrývali. Vy jste pálili ty, kdož jej hlásali, a kdybyste mohli, spálili byste i samotné Písmo.” ¹ VS 183.3

Tyndalovo učení vyvolávalo veliký zájem; mnozí přijali pravdu. Ale kněží byli na stráži, a jakmile se vzdálil, tu hroz-bami i překrucováním snažili se zničiti jeho práci. Příliš často se jim to zdařilo. “Co činiti?” zvolal. “Zatím co zasévám na jednom místě, nepřítel pustoší pole, jež jsem právě opustil. Nemohu býti všude. Ach, kdyby křesťané měli svaté Písmo ve svém vlastním jazyku, pak by mohli sami odolati těmto chyt-rákům. Bez bible jest nemožno přivésti neznalých ku pravdě.”¹ VS 184.1

Nyní se zabýval v mysli jiným záměrem. “V řeči Izraele,” pravil, “byly zpívány žalmy v chrámě Hospodinově; zda by nemělo býti evanjelium mezi námi mluveno jazykem Anglie? . .. Má-li církev míti méně světla v poledne než na úsvitě?... Křesťané musí čisti Nový Zákon ve své mateřštině.” Doktoři a učitelé církevní se mezi sebou svářili. Pouze skrze bibli mohli lidé dojiti k pravdě. “Jeden doktor hlásá to, druhý ono. . . . Kterak můžeme rozeznati toho, jenž mluví pravdu, od toho, jenž mluví lež?. .. Kterak?. .. Zajisté jen skrze slovo Boží.” ¹ VS 184.2