Velký Spor Věku

40/188

Návštěva Říma.

Luther byl doposud věrným synem papežské církve a myslel, že nikdy nebude něčím jiným. Ale prozřetelnost Boží ho vedla k návštěvě Říma. Konal tuto cestu pěšky, nocuje cestou v klášteřích. V jednom italském klášteře byl překvapen bohat-stvím, nádherou a rozmařilostí, kteréž tam spatřil. Mnišit mající královské příjmy, bydlili v nádherných komnatách, oblékali se v bohatá a předrahá roucha a hodovali při plných stolích. S bolestnými pocity přirovnával Luther tuto podívanou k odříkání se a trampotám, svého vlastního života. Jeho mysl uvedena byla tímto ve zmatek. VS 92.2

Konečně spatřil v dáli město na sedmi pahorcích. Hluboce dojat, vrhl se na zem, volaje: “Svatý Říme, zdravím tebe!”1 Přišed do města, navštěvoval kostely, naslouchal vybájeným povídkám mnichů a kněží, vykonával všecky po-žadované obřady. Všude viděl výjevy, jež ho ohromovaly a dě-sily, a že nepravost vládne ve všech vrstvách kněží. Slyšel ne-stoudné žerty prelátů, a byl naplněn hrůzou nad jejich strašlivým rouháním, dokonce i při mši. Stýkaje se s mnichy a s ob-čanstvem, nacházel všude nevázanost a hýřivost. Kamkoliv se obrátil, viděl místo svatosti samé znesvěcování. “Nikdo si nedovede představiti,” psal, ” jaké hříchy se páchají v Římě; musíte to viděti a slyšeti, abyste to uvěřili. Mají ve zvyku říkati: “Je-li nějaké peklo, Řím jest na něm vystaven; jest to propast, z níž vycházejí všecky druhy hříchu.”2 VS 92.3

Krátce před tím byl vydán výnos, jímž papež sliboval od-pustky všem, kdož vylezou po kolenou na “Pilátovy schody”, po nichž prý sestupoval náš Spasitel, když opouštěl Římskou soudní síň, a jež prý zázrakem byly přeneseny z Jeruzaléma do Říma. Luther jednoho dne zbožně stoupal po těchto schodech, když náhle se mu zdálo, že hromový hlas k němu praví: “Spravedlivý z víry živ bude.”3 Vyskočil a pospíchal z místa hanby a hrůzy. To mělo vliv na celý jeho další život. Od té chvíle viděl jasněji než kdykoliv před tím, že jest marno spoléhati se na lidské skutky jako na cestu ke spasení, a že jest nutno ustavičně věřiti v zásluhy Kristovy. Jeho oči se otevřely, aby poznaly klam papežství, a zůstaly již povždy otevřeny. Odvrátiv své zraky od Říma, odvrátil se i srdcem, a od té doby se odluka šířila, až přerušil veškeré styky s papežskou církví. VS 93.1