Velký Spor Věku

V nebi.

Bolest jest nemožná v ovzduší nebes. Tam nebude již žád-ných slz, žádných pohřebních průvodů, žádných odznaků smut-ku. “Smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku nebo první věci pominuly.”⁶ “Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem; lid osedlý v něm, zproštěn bude nepravosti.”⁷ VS 422.4

V městě Božím “noci více nebude.”⁸ Nikdo nebude potřebovati aniž vyhledávati odpočinek. Nebude žádné únavy v konání vůle Boží a chválení Jeho jména. Budeme stále pociťovati svěžest jitra a také stále budeme daleko od jeho zakon-čení. “A nebudou potřebovati světla svíce, ani světla slunečního; nebo Pán Bůh je osvěcuje.” Světlo sluneční nahrazeno bude září, která není bolestně oslňující, jež však nezměrně převyšuje jasnost našeho poledne. Sláva Boží a Beránkova zaplavuje svaté město neumdlévajícím světlem. Vykoupení žijí a kráčejí v bezslunné slávě věčného dne. VS 422.5

“Ale chrámu jsem v něm neviděl; nebo Pán Bůh všemohoucí a Beránek, chrám jeho jest.”¹ Lid Boží požívá výsady přímého obcování s Otcem a Synem. Nyní spatřujeme obraz Boží odrážeti se, jako v zrcadle, v dílech přírody a v Jeho nakládání s lidmi; ale potom uzříme Jej tváří v tvář, bez stínu závoje mezi námi a Ním. Budeme státi v přítomnosti Jeho a patřiti na slávu obličeje Jeho. VS 425.1

Tam vykoupení “poznají, jakož i sami poznáni jsou.”² Láska a soucit, jež Bůh Sám vložil v duši, naleznou tam nej-opravdovější a nejsladší uskutečnění. Čisté obcování se svatými bytostmi, souladný společenský život s blahoslavenými anjely a věrnými všech věků, kteří obmyli roucha svá a zbělili je v krvi Beránkově, svaté svazky, jež víží vespolek “celou rodinu na nebi i na zemi”, ³ — to vše bude napomáhati k tvoření štěstí vykoupených. VS 425.2

A léta věčnosti, jak plynouti budou, budou přinášeti bohatší a ještě slavnější zjevení Boha a Krista. Jak známost postupuje, tak poroste i láska, úcta a štěstí. Čím více lidé poznají Boha, tím větší bude jejich obdiv Jeho povahy. Když Ježíš otvírá před nimi bohatství vykoupení a úžasná vítězství ve velkém sporu se Satanem, tu srdce vykoupených chvějí se stále vroucnější oddaností a s radostí stále více uchvacující dotýkají se zlatých harf; a deset tisíckrát deset tisíců a tisíce tisíců hlasů splývá v mohutný sbor chvály. VS 425.3

“Všecko stvoření, kteréž jest na nebi i na zemi, i pod zemí, i v moři, i všecko což v nich jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i moc na věky věkův.”⁴ VS 425.4

Velký spor věků jest ukončen. Hříchu a hříšníků není více. Celý vesmír jest čistý. Jediný tep souladu a radosti buší veškerým stvořením. Od Toho, jenž vše stvořil, plyne život a světlo a radost všemi říšemi nekonečného prostoru. Od nejmenšího prvku až po největší svět, všechny věci, — životné i neživotné, — ve své nezastíněné kráse a dokonalé radosti, hlásají, že Bůh jest láska. VS 426.1