Velký Spor Věku

Zoufalství podvodných pastýřů.

Až hlas Boží skončí zajetí jeho lidu, nastane hrozné probu-zení těch, kteří ztratili vše ve velikém zápasu života. Po dobu zkoušky byli zaslepeni mámením Satanovým, a ospravedlňovali svůj hříšný život. Bohatí se pyšnili svoji povýšeností nad těmi, kteří byli méně obšťastněni, ale nabyli svého bohatství porušováním zákona Božího. Nekrmili chudé, neodívali nahé, nejednali spravedlivě, nemilovali milosrdenství. Snažili sami sebe povyšovati a získati úctu svých spolutvorů. Nyní jsou zbaveni všeho, co je činilo velikými, a jsou opuštění a bez ochrany. S hrůzou patří na zkázu svých model, jimž dávali přednost před svým Tvůrcem. Prodali své duše za pozemské bohatství a radovánky, a nesnažili se zbohatnouti vůči Bohu. Ná- sledek toho jest, že jejich život jest nezdarem; jejich rozkoše obracejí se nyní v zármutek, jejich poklady ve zkázu. Zisk celého života jest smeten za jediný okamžik. Boháč kvílí nad zkázou svých velikých domů, nad rozházením svého zlata a stříbra. Ale jejich nářek jest umlčován strachem, že také oni sami musí zahynouti se svými modlami. VS 395.2

Kazatel, jenž obětoval pravdu, aby získal přízeň lidí, ro-zeznává nyní povahu a vliv svého učení. Jest zjevno, že vše-vědoucí oko sledovalo jej, když stál na kazatelně, když chodil po ulicích, když se stýkal s lidmi za různých okolností životních. Každé hnutí duše, každá napsaná věta, každé pronesené slovo, každý čin, jenž sváděl lidi, aby hledali útočiště ve lži, byl zasetým semenem; a nyní spatřuje svoji žeň v nešťastných ztracených duších kolem sebe. VS 396.1

Pán řekl: “Hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ježto není žádného pokoje.” “Proto že kormoutíte srdce spravedlivého lžemi, ježto jsem já ho nekormoutil, a posilujete rukou bezbožného, aby se neodvrátil od zlé cesty své, obživujíce jej.”¹ VS 396.2

“Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé!....Aj, já navštívím vás pro nešlechetnosti předsevzetí vašich.” “Kvilte pastýři a křičte, anobrž válejte se v popele, vy nej znamenitější toho stáda; nebo naplnili se dnové vaši, abyste zbiti byli, a abyste rozptýleni byli;... .i zahyne útočiště pastýřům a utíkání nej znamenitějším toho stáda.”² VS 396.3

Kněží a lid spatřují, že neudržovali správný styk s Bohem, že se bouřili proti Původci všelikého spravedlivého a správného zákona. Odmítnutí Božských příkazů bylo zdrojem tisícerých špatností, nesváru, nepravosti, nenávisti, až se země stala širým polem zápasů, jedinou stokou zkažeností. Toť pohled, jaký se nyní naskytuje těm, kteří zavrhli pravdu a zvolili si raději blud. VS 396.4

Žádná řeč nemůže popsati touhu, jakou neposlušní a nevěrní pociťují po tom, co navždy ztratili, — po životě věčném. Lidé, jež svět ctil pro jejich nadání a výmluvnost, vidí nyní tyto věci v pravém světle. Uvědomují si, oč se připravili svými přestupky, a padají k nohám těch, jichž věrností opovrhovali a jimž se vysmívali, a doznávají, že Bůh je miloval. VS 396.5

“I půjde hřmot až do konce země. Nebo rozepři má Hospodin s těmi národy, v soud vchází sám se všelikým tělem; bezbožníky vydá pod meč.”¹ Po šest tisíc let trval ten veliký spor; Syn Boží a jeho nebesští poslové byli ve sporu s mocností zlého, aby varovali, osvěcovali a zachraňovali syny lidské. Nyní všichni již se rozhodli: bezbožní se úplně spojili se Satanem v jeho boji oproti Bohu. Nastal čas, kdy Bůh uplatní moc svého pošlapaného zákona. Nyní rozepře není jen se Satanem, nýbrž s lidmi. “Rozepři má Hospodin s národy;” “bezbožníky vydá pod meč.” VS 397.1