Velký Spor Věku
Jákobovo “soužení.”
Lid Boží bude pak uvržen do onoho trápení a úzkostí, jež prorok popisuje jako čas soužení Jákoba. “Takto zajisté praví Hospodin: Hlas předěšení a hrůzy slyšíme, a že není žádného pokoje. . . .a obrácené obličeje všechněch v zsinalost. Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakť koli čas jest soužení Jákobova, předceť z něho vysvobozen bude.” 1 VS 379.2
Jákobova noc úzkosti, když zápasil v modlitbě za vysvobo-zení z rukou EzaUových,2 představuje zkušenost lidu Božího v době soužení. VS 379.3
“Potýkal se s andělem a přemohl.”3 Pokorou, kajícností a sebezapíráním tento hříšný, křehký smrtelník přemohl mocného z nebes. Třesoucí se rukou uchopil se zaslíbení Božích, a srdce nekonečné lásky nemohlo se odvrátiti od prosby hříšníkovy. Ale Jákob úpřimně litoval svého velikého hříchu a odvolal se k milosrdenství Božímu. Nedal se odvrátiti od svého úmyslu, nýbrž držel pevně anjela a zdůrazňoval svou žádost vážnými, úzkostnými výkřiky, až zvítězil. VS 379.4
Jako Satan ponukl Ezaua, aby táhl proti Jákobovi, tak po-pudí bezbožníky, aby zničili lid Boží v době soužení. A jako ob-vinil Jákoba, tak bude pronášeti obžaloby proti lidu Božímu. Považuje svět za své panství; ale malý hlouček těch, kteří za-chovávají přikázání Boží, vzdoruje jeho nadvládě. Kdyby je mohl vyhladiti s povrchu zemského, jeho vítězství by bylo do-konalé. Spatřuje, že svati anjelé jich chrání a z toho vyvozuje úsudek, že hříchy jejich byly odpuštěny; ale neví, že o nich bylo rozhodnuto ve svatyni nebeské. Zná dopodrobna hříchy, k nimž je sváděl, a předkládá je Bohu v přehnaném světle, tvrdě, že tento lid zaslouží si zrovna tak jako on sám, vyloučení z pří-zně Boží. Prohlašuje, že Pán podle spravedlnosti nemůže odpustiti jejích hříchy a při tom zahubiti jej a jeho anjely. Činí si na ně nárok jako na svou kořist a žádá za jejich vydání, aby je zničil. VS 379.5
Až Satan obviní lid Boží z jejich hříchů, dovolí mu Pán, aby je zkoušel do krajnosti. Jejich důvěra v Boha, jejich víra a stálost bude podrobena zkoušce. Až budou přehlížeti svoji minulost, jejich naděje klesne; neboť v celém svém životě shledají málo dobra. Jsou si plně vědomi své slabosti a nehodnosti. Satan pokouší se zastrašiti jich myšlenkou, že jejich případ jest beznadějný, že skvrna pochybení nebude nikdy smazána. Doufá, že tím zničí jejich víru, aby povolili jeho pokušením, a odvrátili se od Boha. VS 380.1
Se všech stran budou slyšeti o zrádných spiknutích a spatřovati činnost vzpoury; a tu probudí se v nich vroucí touha, vážná žádost duše, aby toto veliké odpadlictví skončilo, a aby bezbožnost bezbožných vzala konec. Ale když prosí Boha, aby zastavil dílo vzpoury, činí to s nádechem výčitky sobě samým, že nemají dosti síly, aby odporovali a obrátili mohutný příval zla. Pociťují, že kdyby byli vždy věnovali všecky své schopnosti službě Kristově, jdouce od síly k síle, tu Satanova moc méně by proti nim zmohla. VS 380.2
Ponižují své duše před Bohem, poukazujíce na minulou lítost svých mnohých hříchů a odvolávajíce se na Spasitelův slib: “Nechť sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby, pravím, učinil se mnou pokoj.”1 Víra je neopustí, když modlitby jejich nebudou okamžitě vyslyšeny. Ač zažijí značné úzkosti, hrůzu a trápení, přece neustanou ve svých prosbách. Zmocňují se síly anjelovy; a řeč jejich duše bude zníti: “Nepustím tě, leč mi požehnáš.” VS 380.3
Kdyby Jákob nelitoval předem svého hříchu, jehož se do-pustil tím, že podvodem dosáhl prvorozenství, Bůh by byl ne-vyslyšel jeho modlitbu a nezachoval ho milosrdně při životu. Tak také, kdyby lid Boží v době soužení měl nevyznané hříchy, jež by se před ním objevily a trápily jej strachem a úzkostí, tu byl by přemožen; zoufalství by zlomilo jeho víru, a nemohl by se odvážiti prositi Boha za vysvobození. Ale když jsou hluboce přesvědčeni o své nehodnosti, nebudou míti zatajených hříchů, jež by museli odhalovati. Jejich hříchy byly projednávány před soudem, a byly vymazány; a oni si na ně nemohou více již vzpomenouti. VS 380.4
Satan svádí mnohé, aby věřili, že Bůh přehlédne jejich ne-věrnost v menších otázkách životních, ale Pán ukazuje svým jednáním s Jákobem, že nikterak nebude schvalovati neb trpěti zlo. Všichni, kdož snaží se omluviti neb zatajiti své hříchy a nechávají je nevyznané a neodpuštěné v knihách nebeských, budou přemoženi Satanem. Čím povýšenější jest jejich za-městnání, čím čestnější místo, jež zaujímají, tím jest ohavnější jejich jednání před zrakem Božím a tím jistější jest vítězství jejich velikého protivníka. Ti, kdož odkládají přípravu na den Boží, nemohou ji obdržeti v čase soužení ani kdy potom. Případ všech takových jest beznadějný. VS 381.1
Ti, kteří nyní mají málo víry, jsou v největším nebezpečí, že propadnou moci ďábelského mámení a rozkazu pro znásilnění svědomí. I když obstojí ve zkoušce, budou uvrženi v horší trápení a úzkost v době soužení, poněvadž nikdy si nezvykli důvěřovati v Boha. Pod hrozným nátlakem a zdrceností budou nuceni naučiti se úkolům víry, jež zanedbávali. VS 381.2
Měli bychom se nyní seznámiti s Bohem zkoumáním jeho slibů. Anjelé zaznamenávají každou vážnou a úpřimnou mod-litbu. Měli bychom se raději vzdáti svých sobeckých radostí než zanedbávati spojení s Bohem. Nejhlubší chudoba, největší sebezapření s Jeho schválením, jest lepší než bohatství, čest, pohodlí a přátelství bez téhož. Musíme věnovati čas k modlitbě. Když dovolíme, aby naše mysle byly zaujaty světskými zájmy, Pán může nám dáti čas tím, že odstraní od nás naše modly zlata, domů, a úrodných pozemků. VS 381.3