Velký Spor Věku

Soud nad kacíři — Inkvisice.

Papežství se stalo ukrutnou samovládou světa. Králové a císařové skláněli se před rozkazy římského velekněze. Časný i věčný osud lidí zdál se býti pod jeho dozorem. Po sta let bylo učení Říma přijímáno v plném rozsahu, jeho obřady důstojně vykonávány, jeho svátky všeobecně zachovávány. Jeho kněžstvo bylo uctíváno a štědře podporováno. Nikdy od té doby římská církev nedosáhla již takové důstojnosti, nádhery a moci. Avšak “poledne papežství bylo půlnocí světa.” ¹ Písmo Svaté bylo téměř neznámo nejen lidu, ale také kněžím. Odstranivše Boží zákon, zásadu spravedlnosti, provozovali neobmezenou moc a hřešili bezuzdné. VS 45.4

V třináctém století byl zřízen nej hroznější, papežský do-nucovací prostředek, — Inkvisice. Kníže temnosti bojovalo společně s vůdci papežské nadvlády. V jejich tajných poradních schůzích Satan a jeho anjelé řídili mysle zlých mužů, zatím co neviditelně uprostřed nich stál anjel Boží, čině záznamy o jejich hrozných inkvisičních výnosech, a zapisuje dějiny činů, příliš hrozných by mohly býti zjeveny lidskému zraku. “Babylon veliký,” byl “zpit krví svatých.” Miliony zohavených těl mučedníků volalo k Bohu o pomstu na odpadlickou moc. Papežství stalo se libovolnou světovládou. Králové a císaři skláněli se před výnosy římského papeže. Osud lidí, jak časný tak věčný, zdál se býti pod jeho řízením. VS 46.1

Po celá staletí nepokročila Evropa ve vědách, umění ani ve vzdělanosti. Mravní i rozumové ochrnutí zachvátilo křesťanstvo. VS 46.2

Stav světa pod římskou vládou představoval děsné splnění slov proroka Ozeáše: “Vyhlazen bude lid můj pro neumění. Poněvadž jsi ty pohrdl uměním, i tebou pohrdnu ... a že jsi zapomněl na zákon Boha svého, já také zapomenu se na syny tvé.” “Není žádné věrnosti, ani žádného milosrdenství, ani žádné známosti Boží v této zemi. Proklínání a lži a vraždy, a zlodějství a cizoložství na vrch vzrostlo, a vražda vraždu postiha.”² Takové byly následky zapuzení slova Božího. VS 46.3