Velký Spor Věku

Kapitola 34—Poslední výstraha.

“Potom pak viděl jsem anděla sestupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy jeho. I zkřikl silně hlasem velikým řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem d’ áblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného.” “I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran.”¹ VS 367.1

Tato slova z Písma označují čas, kdy se bude opakovati oznámení o pádu Babylona, jak bylo učiněno druhým andělem ve 14. kap. Zjevení,² s dodatečným připomenutím zkaženosti, jež se vloudila do různých společností tvořící Babylon od té doby, kdy poselství toto bylo poprvé oznámeno, v roce 1844. Děsné poměry v náboženském světě jsou zde líčeny. Při každém zavrhnutí pravdy mysl lidu se více zatemní, jejich srdce se více zatvrdí, až na konec uvázne v nevěrecké neústupnosti. Nedbajíce výstrah, jež Bůh dal, budou dále šlapati po přikázáních desatera, až budou svedeni k tomu, aby pronásledovali ty, kdož považují desatero za posvátné. Kristus jest uváděn v nivec opovržením, jímž jest stíháno jeho slovo a jeho lid. Když učení spiritismu jest přijímáno církvemi, tu obmezení ukládané tělesnému srdci se odstraňuje, a vyznávání náboženství stává se pláštíkem k zakrytí nejpodlejší nepravosti. Víra v duchovní zjevení otvírá dvéře ke svádění duchům a ďábelským naukám, a tím vliv zlých anjelů bude pociťován v církvích. VS 367.2

O Babylonu té doby, o níž mluví proroctví, se prohlašuje: “Dosáhli hříchové jeho až k nebi, a rozpomenul se Bůh na ne-pravosti jeho.” ¹ Dovršil míru své viny a zkáza padne na něho. Bůh však má ještě lid v Babyloně; a před zahájením svého soudu musí býti tito věrní z něho vyvoláni, aby “neobcovali hříchům jeho a nepřijali z jeho ran.” Z toho vzniklo hnutí, znázorněné anjelem sestupujícím s nebe, osvěcujícím zemi svou slávou a volajícím mocně velikým hlasem, ohlašujícím hříchy Babylona. Ve spojení s tímto poselstvím jest slyšeti volání: “Vyjděte z něho lide můj.” ² Toto oznámení, spojující se s poselstvím třetího anjela, obsahuje poslední výstrahu, jež jest dána obyvatelstvu země. VS 368.1

Hrozné jest zakončení, k němuž se svět blíží. Pozemské mocnosti, spojujíce se k boji proti přikázáním Božím, rozkáží, že všichni “malí i velicí, bohatí i chudí, svobodní i v službu po-drobení,” ³ mají se přizpůsobiti zvykům církve zachováváním nepravé soboty. Kteří neuposlechnou, budou postiženi občan-skými tresty, a na konec bude prohlášeno, že zasluhují smrt. Naproti tomu zákon Boží, ukládající den Stvořitelova odpočinku, vyžaduje poslušnost a hrozí hněvem těm, kdož přestupují jeho přikázání. VS 368.2

Když otázka ta jest takto jasně předložena, tedy každý, kdo pošlapává zákon Boží a poslouchá lidského nařízení, přijímá znamení šelmy; přijímá znamení příslušnosti k mocnosti, jíž chce raději poslouchati než Boha. Výstraha nebeská zní: “Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i tent bude piti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho.”⁴ VS 368.3

Avšak nikdo není předurčen, aby snášel hněv Boží, leč když pravda byla vštípena jeho duchu a svědomí a byla jím pak zamítnuta. Jsou mnozí, kteří nikdy neměli příležitost slyšeti zvláštní pravdy, týkající se této doby. Ten, jenž čte v každém srdci a zkoumá všecky pohnutky, nesvolí, aby někdo, kdo touží po znalosti pravdy, klamal se ohledně výsledku sporu. Příkaz se nemá slepě lidu vnucovati. Každý má míti s dostatek světla, aby se mohl rozumně rozhodnouti. VS 368.4

Sobota bude velikou zkouškou vernosti, neboť tvoří obzvlá-ště popíranou část pravdy. Až budou lidé podrobeni poslední zkoušce, pak budou odděleni ti, kteří slouží Bohu, a ti, kteří mu neslouží. Zatím co zachovávání nepravé soboty podle zákona státního, — avšak proti čtvrtému přikázání Božímu, — bude znamením příslušnosti k mocnosti, jež se protiví Bohu, rovněž tak, i svěcení pravé soboty v poslušnosti k zákonu Božímu, jest důkazem pravé věrnosti k Stvořiteli. Kdežto jedna třída, přijmuvši znamení podrobení se pozemským mocnostem, přijímá znamení šelmy, druhá, zvolivši si upomínku oddanosti k Božské moci, obdrží pečeť Boží. VS 369.1

V každém pokolení Bůh vysílal své služebníky, aby kárali hřích, jak ve světě tak v církvi. Ale lid chce, aby se mu vyprávěly příjemné věci, a čistá, nelíčená pravda není vítána. Mnozí hlasatelé pravdy, zahalujíce své dílo, rozhodli se postupovati velice opatrně při napadání hříchů církve a národa. Doufali, že příkladem čistého křesťanského života přivedou lid zpět k učení bible. Ale Duch Boží sestoupil na ně jako na Eliáše, když ho pohnul, aby káral hříchy bezbožného krále a odpadlého lidu; nemohli jinak, než hlásati pravdu a upozorňovati na nebezpečí, jež hrozí duším. Slova, jež jim Pán dal, vyslovovali, nebojíce se následků, a lid byl nucen slyšeti výstrahu. VS 369.2