Velký Spor Věku
Kapitola 32—Nadcházející spor.
Od samého začátku velikého sporu v nebesích bylo úmyslem Satanovým vyvrátiti zákon Boží. Aby to dokázal, vzbouřil se proti Stvořiteli; a ačkoliv byl svržen s nebe, pokračoval ve svém boji na zemi. Aby oklamal lid a svedl jej k přestoupení Božího zákona, k tomu cíli vždy vytrvale pracoval. Stane-li se to zavržením zákona vůbec, či zamítnutím pouze jednoho při-kázání, znal, že na konec výsledek bude stejný. Kdo hřeší pře-stupováním “jednoho přikázání,” ten opovrhuje celým zákonem; jeho vliv a příklad jsou na straně přestupku; “všechrěmi jest vinen.”1 VS 353.1
Snaže se ustanovení Boží uvrhnouti v opovržení, Satan převracel učení Bible, a tím se dostaly bludy do víry tisíců, kteří vyznávají, že věří Písmu. Poslední velký spor mezi pravdou a bludem jest jen závěrečný zápas dlouhotrvajícího sporu o zákon Boží. Do tohoto boje nyní vstupujeme, — do boje mezi zákony lidskými a pravidly Hospodinovými, mezi náboženstvím bible a náboženstvím bájek a pověstí. VS 353.2
Strany, jež se spojují proti pravdě a spravedlnosti, jsou již nyní činny. Svaté slovo Boží, jež nám bylo podáno za cenu takového utrpení a krve, jest jen málo oceňováno. Bible jest v dosahu všech, ale málo jest těch, kteří opravdu ji přijímají jako průvodce svého života. Nevěra převládá, až vyvolává pobouření, a to nejen ve světě, ale i v církvi. Mnozí popírají nauky, jež jsou pilni křesťanské víry. Veliké skutečnosti o stvo- ření, jak je líčí nadchnutí spisovatelé, pád člověka, doba oči-stění, a věčnost zákona Božího, jsou téměř opravdu zavrhovány buď úplně, aneb aspoň částečně, větší částí tak zvaného kře-sťanského světa. Tisícové, kteří se honosí svou moudrostí a neodvislostí, považují neobmezenou důvěru v bibli za známku slabosti; myslí, že jest to důkazem vyššího nadání a učenosti, když se všetečně rýpá do Písma, a když se úskočným výkladem překrucují nej důležitější jeho pravdy. Mnozí kněží učí svůj lid, a mnozí profesoři a učitelé vykládají svým žákům, že zákon Boží byl změněn aneb odvolán; a ti, kteří dosud jej považují za platný tak, že by měl býti doslovně plněn, jsou stiháni posměchem a opovržením. VS 353.3
Zavrhujíce pravdu, lidé zavrhují jejího Původce. Šlapajíce po zákoně Božím, popírají moc Zákonodárcovu. Žádný blud, přijatý křesťanským světem, neuráží více moc nebes, žádný více neodporuje požadavkům rozumu, žádný nemá škodlivějších následků, než tato novodobá, rychle se šířící nauka, že zákon Boží již nezavazuje lidi k ničemu. Každý národ má své zákony, jež vyžadují úctu a poslušnost; žádná vláda by bez nich nemohla trvati. A lze si představiti, že Stvořitel nebe a země nemá zákona, jímž by řídil bytosti, jež stvořil? Bylo by důslednější, kdyby národové zrušili svá ustanovení a dovolili lidu jednati dle libosti, než kdyby Vládce všehomíru zrušil svůj zákon a nechal svět bez pravidel, dle nichž musí býti zatraceni vinníci a poslušní ospravedlněni. VS 354.1
Když měřítko správnosti jest odstraněno, tu jest otevřena cesta pro knížete zla, aby mohl zříditi svoji moc na zemi. Kdekoli se zavrhují Božská přikázání, tam hřích přestává se jeviti hříchem a netouží se tam po správnosti. Ti, kdož se nechtí podrobiti zákonu Božímu, nejsou schopni sami sebou vládnouti. Jejich zhoubným učením vštěpuje se duch vzpurnosti do srdcí dítek a mládeže, jež od přírody ráda se vymyká dozoru; výsledkem toho jest bezzákonný, nevázaný stav společenský. Lid, posmívající se lehkověrnosti těch, kteří jsou poslušní při-kázání Božích, dychtivě přijímá klamy Satanovy. Popouštějí uzdu chtíčům a provozují hříchy, pro něž trest byl seslán na pohany. VS 354.2
Kdo učí lid, aby se lehkomyslně díval na přikázání Boží, seje neposlušnost a bude klidit neposlušnost. Odstraňte úplně omezení, uložená Božským zákonem, a také lidských zákonů nebude brzy dbáno. Poněvadž Bůh zapovídá nepoctivé chytrá-ctví, zištnost, lež a krádež, lidé jsou hotovi šlapati po Jeho ustanoveních jako po překážce světského blahobytu; ale nepřed-vídají následky, jaké bude míti zapuzení těchto přikázání. Když zákony k ničemu nezavazují, proč by se měl člověk báti pře-stoupení? Majetek nebude pak již bezpečný. Lidé zmocní se majetku sousedova násilím; a nejsilnější stane se nejbohatším. Život sám nebude brán v ohled. Manželství nebude pak již po-svátnou baštou na ochranu rodiny. Kdo bude míti moc, vezme si násilím sousedovu ženu, když bude chtít. Páté přikázání bude odstraněno jako čtvrté. Děti se nebudou lekati zabiti své vlastní rodiče, když tím budou moci ukojiti choutky svého zkaženého srdce. Vzdělaný svět stane se hordou zlodějů a vrahů. Mír, klid a štěstí budou zapuzeny ze země. VS 355.1
Již nyní ono učení, že lidé jsou sproštěni poslušenství vůči Božím přikázáním, oslabilo sílu mravní zodpovědnosti a otevřelo hráze nepravosti na světě. Nezákonnost, nevázanost a zkaženost valí se na nás jako nezadržitelný příval. VS 355.2
Nepravost a duchovní temnota, jež převládaly pod Římskou nadvládou, byly nevyhnutelným následkem toho, že Řím potlačoval Písmo; ale kde hledati příčinu všeobecné nevěry, zanedbávání zákona Božího a z toho plynoucí zkaženosti v ny-nější době náboženské svobody, v plné záři světla evanjelia? Nyní, když Satan již nemůže udržovati pod svým vedením ukrývání Písma, uchyluje se k jiným prostředkům, aby dosáhl téhož cíle. Když zničí víru v bibli, poslouží mu to zrovna tak, jako kdyby zničil bibli samu. Šíře víru, že zákon Boží k ničemu nezavazuje, svádí lidi rovněž tak účinně ke hříchu, jako kdyby vůbec neznali jeho přikázání. VS 355.3
Vůdcové nedělního hnutí mohou hájiti obnovy, jichž lid potřebuje, a zásady, jež jsou ve shodě s biblí; ale poněvadž při- tom požadují něco, co se příčí zákonu Božímu, služebníci Jeho nemohou se s nimi spojití. Nic nemůže je ospravedlniti, aby odložili přikázáni Boží k vůli nařízením lidským. VS 355.4