Velký Spor Věku

Kapitola 26—Původ zla.

Původ zla a důvody pro jeho jsoucnost, činí mnohým myslím veliké nesnáze. Oni spatřují dílo zla s jeho hroznými následky bídy a zpousty, a tu se táží, kterak toto všecko může se nalézati pod vládou Toho, který jest nekonečným v moudrosti, moci a lásce. Zde se nachází tajemství, pro nějž nemohou nalézti vysvětlení. A v jejich nejistotě a nedůvěře jsou slepými ku pravdám, tak zřejmě zjeveným v slově Božím a nutným ku spasení. Tito pak hledají rozluštění své otázky ohledně trvání hříchu, v tom, co Bůh nikdy nezjevil, a proto také nedocházejí k žádným výsledkům; tito pak přecházejí smýšlením k nevěře a posměchu, a omlouvají se tím pro zavrhnuti písma svatého. Jiní opět nedosahují zadostučinění v porozumění této veliké otázce zla z té příčiny, že pověsti a nesprávné výklady obestřely učení bible o povaze Boží a Jeho vládě, a pravidla Jeho zacházení s hříchem. VS 295.1

Jest nemožným cele objasniti původ hřícha a dáti důvody o jeho trvání. Proto však může býti porozuměno původu zla i konečnému odstranění téhož, by tak byla z úplná zjevnou spravedlnost a dobrota Boží ve všech Jeho jednáních s hříchem. Nic není tak zřejmě učeno biblí jako to, že Bůh není zodpo-vědným z příchodu zla; že nestávalo libovolné odstranění Boží milosti, ani chyby v Boží vládě, což by mohlo zadati ku vzpouře. Hřích jest vetřelcem, pro jehož jsoucnost nemůže býti dáno důvodu. Jest to tajemstvím, nevysvětlitelností; prominouti hřích, znamená zastávati jej. Mohlo-li by býti nalezeno prominutí proň, pak by přestal býti hříchem. Naše jediné určité vyjádření o hříchu jest podané v slově Božím: jest to-— ” přestoupení zákona”; jest to utvoření zásady v boji oproti velikému zákonu lásky, jež jest zásadou Boží vlády. VS 295.2

Před příchodem zla byl pokoj a radost v celém vesmíru. Vše bylo v dokonalém souladu s vůlí Stvořitele. Láska k Bohu byla nejpřednější, láska k druhému následovala tuto. Kristus, ono SLOVO, jednorozený Bůh, byl s věčným Otcem, — jsa téže povahy, přirozenosti, a stejným v zájmech, — jsa jedinou bytostí v celém vesmíru, která béře podíl v radách a zájmech Božích. Skrze Krista Bůh stvořil všecky nebeské bytosti. “Skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi,. .. .buďto trůnové neb panstva, buďto knížatstva neb mocnosti ;” ¹ a Kristu, jakož i Otci, celá nebesa byla poddána. VS 296.1

Zákon lásky jsa základem Boží vlády, tu blaho všech stvo-řených bytostí spočívalo na jejich dokonalém souladu s jeho velikými pravidly spravedlnosti. Bůh vyžaduje od všech svých stvoření službu lásky, — hold, který vzniká z důmyslného ocenění Jeho povahy. On nemá libosti z přinuceného poddanství, a proto On dává všem svobodu vůle, by mu mohli sloužiti dobrovolně. VS 296.2