Poslové Naděje A Lásky

V ATHÉNÁCH

Když apoštol dorazil do Athén, poslal bratry z Beroje zpět se vzkazem pro Silase a Timotea, aby za ním ihned přišli. Timoteus přišel do Beroje před Pavlovým odchodem a společně se Silasem tu zůstali, aby pokračovali v práci, která tak dobře začala, a aby vyučovali nově obrácené křesťany zásadám víry. PNL 135.4

Athény byly tehdy centrem pohanství. Pavel se zde nesetkal s nevzdělanými, důvěřivými obyvateli jako v Lystře, ale s lidmi, kteří byli proslulí svou inteligencí a kulturou. Kam až oko dohlédlo, všude byly sochy jejich bohů a zbožňovaných hrdinů, známých z dějin a poezie. Velkolepé stavby a obrazy znázorňovaly národní slávu a pohanská božstva, která lid uctíval. Nádhera a okázalost umění okouzlovaly lidské smysly. Všude se tyčily mohutné stavby svatyní a chrámů nevýslovné hodnoty. Sochy, oltáře a pamětní desky připomínaly vojenská vítězství a činy slavných mužů. To vše činilo z Athén obrovskou galerii umění. PNL 135.5

Když Pavel viděl krásu a velkolepost, která ho obklopovala, a zjistil, že město zcela propadlo modlářství, zmocnila se ho horlivost pro Boha, který tu byl na každém kroku znevažován. Pocítil hluboký soucit k obyvatelům Athén, kteří přes veškerou svou vzdělanost a kulturu neznali pravého Boha. PNL 135.6

Apoštol se nenechal oklamat tím, co v tomto centru učenosti spatřil. Duchovním zrakem živě viděl krásu nebeských věcí, takže okázalost a lesk, kterými byl obklopen, byly ve srovnání s radostí z nepomíjivých pokladů a s jejich slávou bezcenné. Při pohledu na velkolepé Athény si uvědomil, že na milovníky umění a vědy působí toto město svůdnou mocí. Pochopil, jak důležitá je práce, která ho čeká, a byl hluboce dojat. PNL 135.7

V tomto velkém městě, kde nebyl uctíván Bůh, tížil Pavla pocit osamělosti. Toužil po účasti a pomoci svých spolupracovníků. Cítil se zcela opuštěný, protože mezi zdejšími lidmi neměl žádné přátele. V dopise Tesalonickým vyjadřuje své pocity těmito slovy: “Rozhodli jsme se zůstat v Athénách sami.” (1 Te 3,1) Hromadily se před ním zdánlivě ne-překonatelné překážky, takže se mu zdálo, že jakýkoli pokus o oslovení lidí je téměř beznadějný. PNL 136.1

Když Pavel čekal na Silase a Timotea, nezahálel. “Mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli.” (Sk 17,17) Jeho hlavním úkolem v Athénách však bylo předat poselství o spasení těm, kteří neměli žádnou jasnou představu o Bohu a jeho záměru zachránit padlé lidstvo. Apoštol se měl brzy setkat s pohanstvím v jeho nejzákeřnější a nejsvůdnější podobě. PNL 136.2

Významní athénští představitelé se brzy dozvěděli, že se v jejich městě zdržuje pozoruhodný učitel, který zvěstuje lidu nové a zvláštní učení. Někteří z těchto lidí Pavla vyhledali a dali se s ním do řeči. Brzy se kolem nich shromáždil dav posluchačů. Někteří chtěli apoštola zesměšnit jako člověka, kterého výrazně převyšují jak společensky, tak i svým vzděláním. S úšklebky se mezi sebou ptali: “Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?” Jiní zase říkali: “Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva”, protože jim “kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání”. (Sk 17,18) PNL 136.3