Poslové Naděje A Lásky

POSELSTVÍ ŽIVOTA

Poté, co Pavel a Silas navštívili sbory v Pisidii a v přilehlé oblasti, procházeli společně s Timoteem “Frygií a krajinou galatskou” (Sk 16,6). Také zde s velkou mocí hlásali radostnou zvěst o spasení. Galatští propadli modlářství; když si však vyslechli kázání apoštolů, radostně přijali poselství, které jim slibovalo vysvobození z otroctví hříchu. Pavel a jeho spolupracovníci jim zvěstovali učení o ospravedlnění z víry v Kristovu oběť smíření. Krista jim představili jako toho, kdo znal bezmocnost padlého lidstva a přišel vykoupit muže i ženy tím, že žil v poslušnosti Božího zákona a vzal na sebe trest za jejich neposlušnost. Ve světle kříže pak mnozí, kteří dosud nic nevěděli o pravém Bohu, začali chápat velikost Otcovy lásky. PNL 121.2

Takto byli Galatští poučeni o základních pravdách týkajících se “Boha Otce” a “Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce”. “Uvěřili zvěsti, kterou... slyšeli”, přijali Božího Ducha a stali se “syny Božími v Kristu Ježíši”. (Ga 1,3.4; 3,2.26) PNL 121.3

Pavel žil mezi Galatskými tak, že později mohl říct: “Buďte jako já...; prosím vás o to.” (Ga 4,12) Jeho rtů jako by se dotkl žhavý uhlík z oltáře, takže byl schopen překonat své tělesné slabosti a představit Ježíše jako jedinou naději hříšníka. Ti, kdo ho slyšeli, poznali, že chodil s Ježíšem. Byl vybaven Boží mocí, a proto byl schopen vykládat duchovní věci slovy Ducha a bořit satanovy hradby. Když vyprávěl, jak Bůh zjevil svou lásku obětováním svého jednorozeného Syna, jeho posluchači byli dojati. Mnozí z nich si museli položit otázku: Co mám dělat, abych byl spasen? PNL 121.4

Takovým způsobem hlásal apoštol evangelium po celou dobu své služby mezi pohany. Neustále obracel jejich pozornost ke golgotskému kříži. Později o své zkušenosti řekl: “Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl ,ze tmy ať zazáří světlo, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.” (2 K 4,5.6) PNL 122.1

Poslové evangelia, kteří v raných dobách křesťanství zvěstovali hynoucímu světu radostnou zprávu o spasení, nedopustili, aby byť jen jediná myšlenka na vlastní vyvýšení znevážila jejich vyprávění o ukřižovaném Kristu. Netoužili ani po moci, ani po prvenství. Do popředí stavěli svého Spasitele a vyvyšovali velkolepý plán spasení a život Ježíše Krista, který stál na jeho počátku i konci. Kristus, který je tentýž včera, dnes i navěky, byl středem jejich učení. PNL 122.2

Kdyby ti, kdo dnes učí Boží slovo, stále více vyvyšovali Kristův kříž, jejich služba by byla mnohem úspěšnější. Kdyby bylo možné přimět hříšníky, aby se alespoň jednou pozorně zahleděli na kříž, kdyby mohli spatřit skutečnou velikost ukřižovaného Spasitele, uvědomili by si hloubku Božího slitování a zrůdnost hříchu. PNL 122.3

Kristova smrt svědčí o velikosti Boží lásky k člověku. Je zárukou našeho spasení. Odstranit z křesťanství kříž by bylo stejné jako uhasit slunce na obloze. Kříž nás přivádí blíž k Bohu a smiřuje nás s ním. S něžným soucitem a s otcovskou láskou shlíží Bůh na utrpení svého milovaného Syna. Podstoupil je, aby zachránil lidstvo před věčnou smrtí. V Ježíši Kristu nás pak Bůh přijímá. PNL 122.4

Bez kříže by žádný člověk nemohl žít ve společenství s Otcem. Na něm závisí všechny naše naděje. Z něj vyzařuje světlo Spasitelovy lásky. Když hříšník stojí pod křížem a vzhlíží k tomu, který zemřel, aby ho zachránil, může prožívat dokonalou radost, protože jeho hříchy jsou mu odpuštěny. Kdo ve víře klečí u kříže, nachází se na nejvyšším místě, kterého člověk může dosáhnout. PNL 122.5

Skrze kříž poznáváme, že nás nebeský Otec miluje nekonečnou láskou. Není divu, že Pavel zvolal: “Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista.” (Ga 6,14) Také naší výsadou je chlubit se křížem a cele se odevzdat tomu, kdo za nás položil svůj život. Budou-li naše tváře odrážet světlo vyzařující z Golgoty, můžeme vyjít do světa a zjevovat je těm, kdo jsou dosud ve tmě. PNL 122.6