Poslové Naděje A Lásky

SHROMÁŽDĚNÍ V JERUZALÉMĚ

Otázka obřízky vyvolala ve sboru v Antiochii řadu diskuzí a sporů. Nakonec se členové církve začali obávat, že vleklé rozepře povedou k jejich rozdělení. Proto se rozhodli, že vyšlou Pavla, Barnabáše a několik dalších spolehlivých mužů z tohoto sboru do Jeruzaléma, aby celou záležitost předložili apoštolům a starším. Měli se zde setkat se zástupci různých sborů a s těmi, kdo přijdou do Jeruzaléma, aby se zúčastnili blížících se svátků. Všechny neshody měly ustat, dokud se po společné poradě nedospěje ke konečnému rozhodnutí, které pak měly přijmout všechny sbory v celé zemi. PNL 110.2

Cestou do Jeruzaléma navštěvovali apoštolové věřící ve městech, jimiž procházeli, a povzbuzovali je vyprávěním o svých zkušenostech v Božím díle a o tom, jak se pohané obracejí k víře. PNL 110.3

V Jeruzalémě se zástupci z Antiochie sešli s bratry z různých sborů, kteří sem přišli na společné shromáždění. Také jim vyprávěli o svém úspěšném působení mezi pohany. Pak jim podrobně popsali, jaký zmatek nastal, když někteří obrácení fa-rizeové přišli do Antiochie a prohlašovali, že pohané musí být obřezáni a musí zachovávat Mojžíšův zákon, pokud chtějí být spaseni. PNL 110.4

Shromáždění o této otázce živě diskutovalo. S obřízkou bylo úzce spjato ještě několik dalších záležitostí, které také vyžadovaly důkladné zvážení. Jednou z nich byl problém, jaký postoj je třeba zaujmout k požívání masa obětovaného modlám. Mnozí obrácení pohané žili mezi neznalými a pověrčivými lidmi, kteří často přinášeli oběti modlám. Kněží konající takové pohanské bohoslužby s těmito obět-ními dary čile obchodovali. Židé se nyní obávali, že pokud budou obrácení pohané kupovat to, co by- lo obětováno modlám, křesťanství kvůli nim získá špatnou pověst; do určité míry tím totiž schvalovali modlářské praktiky. PNL 110.5

Kromě toho byli pohané zvyklí jíst maso zvířat, která byla zardoušena. Naproti tomu židé dbali na základě Božích pokynů při zabíjení zvířete, jehož maso bylo určeno k požívání, na to, aby jeho tělo důkladně vykrvácelo; jinak bylo maso považováno za závadné. Bůh dal židům tyto příkazy, aby ochránil jejich zdraví. Požívání krve považovali tedy židé za hřích. Krev pro ně představovala život a prolévání krve pokládali za důsledek hříchu. PNL 111.1

Naproti tomu pohané zachycovali krev obětního zvířete a používali ji k přípravě pokrmů. Židé nemohli uvěřit tomu, že by měli změnit zvyky, které přijali na zvláštní Boží příkaz. Kdyby byli za těchto okolností nuceni posadit se k jednomu stolu s poha-ny, byli by otřeseni a pobouřeni. PNL 111.2

Pohané, a zejména Řekové, vedli často nevázaný život. Proto existovalo nebezpečí, že ti, kdo neprožili opravdové obrácení, vyznají svou víru, aniž by se vzdali svých špatných zvyků. Židovští křesťané nemohli trpět nemravnosti, které pohané ani nepovažovali za bezpráví. Proto se domnívali, že by bylo namístě nařídit obráceným pohanům obřízku a zachovávání ceremoniálního zákona. Pohané tím měli prokázat svou upřímnost a zbožnost. Židé si mysleli, že tak zabrání tomu, aby se k církvi připojovali lidé, kteří sice přijali víru, ale ve skutečnosti nebyli obráceni. Takoví by totiž později mohli svou nemravností a bezuzdností dělat Božímu dílu ostudu. PNL 111.3

Zdálo se, že nejrůznější hlediska, která bylo třeba vzít při řešení hlavní otázky v úvahu, představovala pro shromáždění nepřekonatelné potíže. Na urovnání sporu pravděpodobně záviselo blaho křesťanské církve, ne-li dokonce její samotná existence. Ve skutečnosti však Duch svatý již celou záležitost vyřešil. PNL 111.4

“Když došlo k velké rozepři, povstal Petr a promluvil k nim: ‘Dobře víte, bratří, že si mě Bůh hned na začátku mezi vámi vyvolil, aby ode mne pohané uslyšeli slovo evangelia a uvěřili.’” (Sk 15,7) Vysvětlil jim, že Duch svatý již rozhodl celý spor tím, že na neobřezané pohany sestoupil se stejnou mocí jako na obřezané židy. Znovu jim vyprávěl o svém vidění, v němž mu Bůh ukázal plachtu plnou různých druhů čtvernohých zvířat a vyzval ho, aby je zabíjel a jedl. Když odmítl a ohradil se, že nikdy nejedl nic, co poskvrňuje nebo znečišťuje, odpověď zněla: “Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.” (Sk 10,15) PNL 111.5

Petr jim zopakoval i srozumitelný výklad těchto slov, který bez prostředně po jeho vidění vyplynul z výzvy, aby se vydal za setníkem a poučil ho o víře v Krista. Z tohoto poselství je zřejmé, že Bůh nestraní žádnému člověku, ale přijímá a uznává všechny, kdo se ho bojí. Dále jim Petr popsal, jak posluchačům shromážděným v Kornéliově domě zvěstoval slova pravdy; vylíčil jim, jaký úžas se ho zmocnil, když na vlastní oči viděl, že Duch svatý sestoupil jak na židy, tak na pohany. Totéž světlo a tatáž sláva ozářila tváře obřezaných židů i neobřezaných pohanů. To byla pro Petra Boží výstraha, aby nikoho nepovažoval za méněcenného, protože Kristova krev může odstranit všechny nečistoty. PNL 111.6

Petr již jednou se svými bratry hovořil o obrácení Kornélia a jeho přátel a o své návštěvě u těchto lidí. Když jim tehdy vyprávěl, jak se Duch svatý zmocnil pohanů, prohlásil: “Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?” (Sk 11,17) Nyní stejně horlivě a důrazně řekl: “Sám Bůh, jenž zná lidská srdce, se za ně postavil: Dal jim Ducha svatého tak jako nám a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou. Proč tedy nyní pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my!” (Sk 15,8-10) Tímto břemenem nemyslel Petr Desatero, jak tvrdí ti, kdo popírají závaznost zákona; pou-kazoval zde na ceremoniální zákon, který byl ukřižováním Krista zrušen a ztratil svou platnost. PNL 112.1

Petrův projev způsobil, že shromáždění byli ochotni trpělivě si vyslechnout vyprávění Pavla a Barnabáše o zkušenostech, které prožili při práci mezi pohany. “A když Barnabáš a Pavel začali vypravovat, jaká znamení a divy činil Bůh skrze ně mezi pohany, všichni ve shromáždění zmlkli a poslouchali.” (Sk 15,12) PNL 112.2

Také Jakub vydal přesvědčivé svědectví, když prohlásil, že Božím záměrem je udělit pohanům stejné výsady a stejná požehnání jako židům. PNL 112.3