Poslové Naděje A Lásky

PETROVO VYSVOBOZENÍ

Herodes věděl, že v minulosti již apoštolové z vězení uprchli, a proto nařídil zvláštní bezpečnostní opatření. Aby vyloučil jakoukoli možnost úniku, ustanovil nad Petrem šestnáct vojáků, kteří byli rozděleni do několika hlídek a střežili Petra dnem i nocí. Uvnitř v cele s ním byli dva vojáci a byl spoután řetězy, z nichž každý byl připevněn k zápěstí jednoho z nich. Bez jejich vědomí se nemohl ani pohnout. Dveře vězení byly pevně zajištěny a před nimi stála silná stráž. Veškeré vyhlídky na záchranu nebo útěk byly tedy z lidského pohledu marné. Lidská tíseň je však příležitostí pro Boží zásah. PNL 83.4

Petr byl držen v kobce vytesané do skály, jejíž dveře byly pevně zajištěny závorami a mřížemi; kromě toho byli vojáci, kteří Petra hlídali, osobně zodpovědní za to, že jim neunikne. Závory, mříže a římská stráž sice účinně znemožnily, aby Petrovi pomohli lidé, měly však jen podtrhnout velikost vítězství, kterého Bůh dosáhl jeho vysvobozením. Herodes se vzpíral všemocnému Bohu, a proto měl utrpět drtivou porážku. Bůh hodlal svou mocnou rukou zachránit vzácný život, který chtěli židé zničit. PNL 83.5

Nastal poslední večer před plánovanou popravou. Z nebe byl vyslán mocný anděl, který měl Petra vy- svobodit. Těžké brány, za nimiž byl uvězněn Boží služebník, se otevřely bez zásahu lidských rukou. Anděl nejvyššího Boha jimi prošel a brány se za ním neslyšně zavřely. Vstoupil do cely, kde Petr ležel a spal pokojným spánkem člověka bezmezně důvěřujícího Bohu. PNL 83.6

Světlo obklopující anděla zaplavilo celu, ale apoštola nevzbudilo. Teprve když pocítil dotek andělovy ruky a uslyšel, jak mu jeho hlas říká: “Rychle! Vstaň!” (Sk 12,7), probral se natolik, aby si uvědomil, že jeho kobka je prozářena nebeským světlem a že před ním stojí vznešený anděl. Bezmyšlenkovitě uposlechl jeho poky n a vstal. Přitom zvedl ruce a jen matně si uvědomil, že mu ze zápěstí právě spadly řetězy. PNL 84.1

Nebeský posel ho znovu vyzval: “Opásej se a obuj se!” Petr ho opět spontánně poslechl a přitom s úžasem upřeně zíral na svého návštěvníka a domníval se, že má sen nebo vidění. Ještě jednou mu anděl přiká-zal: “Vezmi si plášť a pojď za mnou.” (Sk 12,8) Pak vykročil ke dveřím; přestože jindy býval Petr velmi ho vorný, nyní šel za ním v němém úžasu. Překročili stráže a došli až ke dveřím pevně zajištěným závorou, které se samovolně otevřely doko řán a hned se zase zavřely Stráže uvnitř a před nimi zůstaly bez hnutí na svém místě. PNL 84.2

Dospěli až ke druhým dveřím, které byly také z obou stran hlídány. Otevřely se stejně jako ty první bez vrzání pantů a bez řinčení železných závor. Prošli jimi a také tentokrát se za nimi tiše zavřely. Podobně prošli i třetí bránou a ko nečně se octli venku na ulici. Ani jeden z nich nepromluvil; nebylo slyšet zvuk kroků. Anděl, obklopený oslňujícím jasem, neslyšně kráčí vpředu. Zmatený Petr, který má stále ještě dojem, že sní, následuje svého vysvoboditele. Takto prošli jednou ulicí. Pak anděl náhle zmizel; jeho úkol byl splněn. PNL 84.3

Nebeské světlo zhaslo a Petr zjistil, že všude kolem něj je neproniknutelná tma. Ale jeho oči si na ni zvykly a zdálo se, že pozvolna ustupuje. Apoštol stál opuštěný na ztichlé ulici a na čele cítil chladivý noční vánek. Teprve teď si uvědomil, že je volný a že se nachází v městské části, kterou dobře zná. Bylo to místo, kudy často chodíval a kudy měl být zítra, jak očekával, veden naposled. PNL 84.4

Snažil se rozpomenout na události právě uplynulých okamžiků. Pamatoval si, že si zul boty, svlékl plášť a pak usnul spoutaný mezi oběma vojáky. Když se teď na sebe podíval, zjistil, že je kompletně oblečený a přepásaný. Jeho zápěstí, která měl oteklá od bolestivého sevření pout, byla volná. Uvědomil si, že jeho svo boda není ani přelud, ani sen, ani vidění, ale radostná skutečnost. Ráno ho měli vést na popravu, ale anděl ho vysvobodil z vězení a zachránil před smrtí. “Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: ‘Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid.’” (Sk 12,11) PNL 84.5

Apoštol se ihned vydal do domu, kde byli shromážděni bratři, kteří se za něho právě nyní upřímně modlili. “Když Petr zatloukl na domovní dveře, přišla služka jménem Rodé, aby se zeptala, kdo to je. Tu poznala Petrův hlas, ale samou radostí hned neotevřela a běžela dovnitř oznámit, že Petr stojí přede dveřmi. Ale oni jí řekli: ‘Ty ses zbláznila!’ Ona však trvala na tom, že je to pravda. Řekli jí: ‘Tak to musí být jeho duch!’ PNL 85.1

Ale Petr stále tloukl. Šli tedy otevřít a užasli, když ho spatřili. Pokynul jim rukou, aby je uklidnil, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení... Pak odešel z města.” (Sk 12,13-17) Věřící byli naplněni radostí a chválili Boha za to, že vyslyšel jejich modlitby a vysvobodil Petra z Herodových rukou. PNL 85.2

Ráno se shromáždil velký dav lidí, kteří chtěli vidět apoštolovu popravu. Herodes poslal do vězení vojáky, aby Petra přivedli. Jeho předvedení mělo být okázalou podívanou s nasazením zbraní a vojenského doprovodu. Tak chtěl Herodes nejen zabránit Petrovu útěku, ale i zastrašit všechny jeho příznivce a ukázat svou královskou moc. PNL 85.3

Když hlídači u dveří zjistili, že Petr uprchl, zmocnila se jich hrůza. Bylo jim výslovně řečeno, že za vězně ručí svým vlastním životem. Proto ho také hlídali zvlášť ostražitě. Když vojáci přišli pro Petra, stráže pořád ještě stály přede dveřmi žaláře, závory a mříže byly stále ještě pevně zajištěné, a dokonce i řetězy byly dosud připoutány k zápěstím obou vojáků. Ale vězeň byl pryč. PNL 85.4

Když se zpráva o Petrově útěku donesla Herodovi, byl zlostí celý bez sebe. Obvinil strážce z nesvědomitosti a nařídil, aby byli zabiti. Herodes věděl, že Petra nemohl zachránit žádný člověk. Nechtěl si však přiznat, že Boží moc zmařila jeho úmysly, a proto se troufale vzpíral Bohu. PNL 85.5