Poslové Naděje A Lásky

PAVEL V ARÁBII

Odpor natolik vzrostl, že Pavel nemohl v Damašku dále pracovat. Nebeský posel mu přikázal, aby toto místo na čas opustil. Odešel tedy “do Arábie” (Ga 1,17), kde našel bezpečné útočiště. PNL 71.3

Zde, v samotě pouště, měl Pavel dostatek času na soukromé studium a rozjímání. V klidu přemýšlel o tom, co prožil, a upřímně litoval, čeho se dopustil. Opravdově hledal Boha a nepřestal, dokud neměl jistotu, že jeho pokání bylo přijato a jeho hřích odpuštěn. Toužil po ujištění, že v jeho budoucí službě bude Ježíš stát při něm. Zcela se osvobodil od předsudků a tradic, které až dosud formovaly jeho život, a přijal ponaučení od Zdroje veškeré pravdy. Ježíš byl jeho přítelem, upevňoval jeho víru a v hojné míře ho obdaroval moudrostí a milostí. PNL 71.4

Jestliže se lidská mysl spojí s Boží myslí, jestliže se smrtelný člověk spojí s nekonečným Bohem, vliv takového společenství na tělo, mysl a duši nelze docenit. Člověk v něm získá nejvyšší vzdělání. Je to Boží metoda rozvoje. Boží poselství pro lidstvo zní: “Měj se k Bohu důvěrněji.” (Jb 22,21) PNL 71.5

Pavel cítil stále vetší zodpovědnost za úkol, jímž byl slavnostně pověřen, když rozmlouval s Ananiášem. Když se Pavel na jeho pokyn: “Bratře Saule, otevři oči!” poprvé podíval do tváře tohoto zbožného muže, Ananiáš mu pod vlivem Ducha svatého řekl: “Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst. Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel. Nuže ne-váhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.” (Sk 22,13-16) PNL 71.6

Tato slova se shodovala s tím, co řekl Saulovi sám Ježíš, když ho zastavil na cestě do Damašku: “Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.” (Sk 26,16-18) PNL 72.1

Když Pavel uvažoval o těchto věcech, stále jasněji chápal, že je “z vůle Boží” povolán k tomu, aby se stal apoštolem Krista Ježíše (viz 1 K 1,1). Ke svému úkolu nebyl pověřen “lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem” (Ga 1,1). Byl si vědom, jak velké dílo má vykonat, a proto pilně studoval Písmo svaté, aby nezvěstoval evangelium “moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu”. Chtěl, aby se jeho řeč a kázání “prokazovaly... Duchem a mocí”, aby se víra všech, kdo ho uslyší, “nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží” (1 K 1,17; 2,4.5). PNL 72.2

Když Pavel zkoumal Písmo, poznal, že v celých dějinách si Bůh nepovolal “mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby za-hanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic — aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem” (1 K 1,26-29). Když takto Pavel přemýšlel o světské moudrosti ve světle kříže, rozhodl se, že nebude znát “nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného” (1 K 2,2). PNL 72.3

V průběhu celé své pozdější služby Pavel nikdy neztratil ze zřetele Zdroj své moudrosti a síly. I po mnoha letech stále prohlašuje: “Život, to je pro mne Kristus.” (Fp 1,21) Na jiném místě zase říká: “Všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal..., abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista — spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení.” (Fp 3,8-10) PNL 72.4