Poslové Naděje A Lásky

SAULOVO OBRÁCENÍ

Když se Saul plně podřídil usvědčující moci Ducha svatého, poznal, jakých chyb se ve svém životě dopustil a jak velký dosah mají požadavky Božího zákona. Kdysi býval pyšným farizejem, který byl přesvědčen, že jej ospravedlňují jeho dobré skutky. Nyní se v dětské pokoře a prostotě skláněl před Bohem, vyznával svou vlastní nehodnost a dovolával se zásluh ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele. Saul dychtil po dokonalém souladu a společenství s Otcem a Synem. Opravdovost jeho touhy po od-puštění a přijetí vyjadřovaly vroucí prosby, které vysílal k trůnu milosti. PNL 68.2

Modlitby zkroušeného farizeje nebyly zbytečné. Boží milost přetvořila jeho nejniternější myšlenky a city, takže všechny jeho schopnosti byly uvedeny do souladu s věčnými Božími záměry. Saul si začal Krista a jeho spravedlnosti cenit více než čehokoli jiného na celém světě. PNL 68.3

Saulovo obrácení je přesvědčivým důkazem o zázračné moci Ducha svatého usvědčovat člověka z hříchu. Saul opravdu věřil, že Ježíš Nazaretský pohrdal Božím zákonem a učil své učedníky, že je neplatný. Po svém obrácení však uznal, že Ježíš přišel na tento svět se zjevným úmyslem zastat se Otcova zákona. Byl přesvědčený, že Ježíš byl původcem celého židovského obětního systému. Rozpoznal, že při ukřižování se předobraz stal skutečností a že v Ježíši se naplnila starozákonní proroctví o Vykupiteli Izraele. PNL 68.4

Ve zprávě o Saulově obrácení jsou vytyčeny důležité principy, které bychom si měli navždy zapamatovat. Saul byl přenesen do bezprostřední Kristovy přítomnosti. Kristus si jej vybral pro velmi důležité dílo, měl se stát jeho vyvoleným “nástrojem” (Sk 9,15). Bůh mu však neřekl hned, jaký úkol mu chce svěřit. Postavil se mu do cesty a usvědčil ho z hříchu; když se ho však Saul zeptal: “Co mám dělat, Pane?” (Sk 22,10), Bůh přivedl hledajícího Žida do své církve. Zde měl poznat, jaké s ním má úmysly. PNL 68.5