Poslové Naděje A Lásky

PROJEVY LÁSKY

Apoštol píše také o tom, jakým Zvláštním způsobem by se tato láska měla mezi věřícími projevit: “A přece vám píšu přikázání nové — vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.” “To je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali.” “Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah — a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.” (1J 2,8-11; 3,11.14-16) PNL 316.4

To, co nejvíce ohrožuje Kristovu církev, není nepřátelství světa, ale zlo, které v sobě chovají věřící. Toto zlo způsobuje církvi nejtěžší škody a brání šíření Božího díla. Nic neoslabuje duchovní život tak jako závist, nedůvěra, přehnaná kritičnost a podezírání. Naproti tomu jednomyslnost a svornost lidí nejrůznějších povah, kteří tvoří Boží církev, je nejpřesvědčivějším svědectvím o tom, že Bůh poslal svého Syna na tento svět. Pro Kristovy následovníky je ctí, že smějí takové svědectví vydávat. Aby tak mohli činit, musí se podřídit Kristovu vedení. Jejich povaha se musí přizpůsobit jeho povaze a jejich vůle jeho vůli. PNL 316.5

“Nové přikázání vám dávám,” řekl Kristus, “abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem” (J 13,34). Jak úžasná slova! Je škoda, že se jimi řídí jen málo lidí. I dnes je v Boží církvi žalostný nedostatek bratrské lásky. Mnozí, kteří tvrdí, že milují Spasi-tele, nemilují své bližní. Nevěřící si všímají, zda má víra těch, kdo se hlásí ke křesťanství, posvěcující vliv na jejich život. Velmi rychle rozpoznají povahové nedostatky a nesrovnalosti v jednání. Křesťané by neměli nepříteli poskytovat příležitost, aby na ně ukazoval a říkal: Jen se podívejte, jak se tito Kristovi následovníci vzájemně nenávidí. Všichni křesťané jsou členy jedné rodiny, dětmi téhož nebeského Otce, a všichni mají tutéž blaženou naději na nesmrtelnost. Pouto, které je spojuje, by mělo být pevné a zároveň jemné. PNL 317.1

Boží láska se na nás obrací s největší naléhavostí, když nás vyzývá, abychom jednali stejně soucitně jako Kristus. Boha opravdově miluje jen ten, kdo projevuje nesobeckou lásku svému bratrovi. Pravý křesťan nedopustí, aby byl člověk, který se ocd v nebezpečí a nouzi, úmyslně ponechán bez varování a bez pomoci. Nebude se odvracet od chybujících a nedovolí, aby ještě vice propadli svému neštěstí a zoufalství nebo aby padli za oběť satanovi. PNL 317.2

Ti, kdo nikdy nezakusili laskavou a podmanivou Kristovu lásku, nemohou ke zdroji života přivádět druhé. Ježíšova láska působí na naše nitro jako neodolatelná moc, která vede lidi k tomu, aby zjevovali Krista v jednání s druhými, prostřednictvím citlivého a soucitného smýšlení a povznášením životů těch, s nimiž přicházejí do styku. Má-li být úsilí Kristových spolupracovníků úspěšné, musí znát Krista. Aby ho poznali, musí zakusit jeho lásku. V nebi se způsobilost Ježíšových služebníků posuzuje podle jejich schopnosti milovat tak, jak miloval Kristus, a pracovat tak, jak pracoval on. PNL 317.3

“Nemilujme pouhým slovem,” píše apoštol, “ale opravdovým činem” (1 J 3,18). Člověk dosáhl dokonalého křesťanského charakteru, jestliže z jeho nitra neustále vychází touha pomáhat druhým a být pro ně požehnáním. Je-li věřící obklopen atmosférou takové lásky, stává se životodárnou vůní vedoucí k životu a umožňuje Bohu, aby žehnal svému dílu. PNL 317.4

Neomezená láska k Bohu a vzájemná nesobecká láska člověka k člověku je nejlepším darem, který nám nebeský Otec může dát. Tato láska není jen chvilkovým vzplanutím, ale božskou zásadou, trvalou mocí. Neposvěcený člověk ji nedokáže projevit ani probudit. Má ji pouze člověk, v jehož nitru vládne Ježíš. “My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.” (1J 4,19) V životě proměněném Boží milostí je láska hlavní pohnutkou veškerého jednání. Přetváří charakter, ovládá sklony, potlačuje vášně a zušlechťuje city. Dáme-li takové lásce prostor, náš život se stane příjemnějším a všude kolem sebe budeme šířit blahodárný vliv. PNL 317.5

Jan se snažil věřícím vysvětlit, jak úžasného požehnání se jim dostane, budou-li takovou láskou zahrnovat své okolí. Pokud je naplní tato spásná moc, ovládne všechny jejich pohnutky a povznese je nad zhoubné vlivy tohoto světa. Až věřící dovolí, aby se jich tato láska zmocnila a stala se hnací silou jejich života, jejich víra v Boha a jeho jednání s nimi dospěje k dokonalosti. Pak mohou k Pánu přicházet s naprostou důvěrou, protože vědí, že od něj dostanou vše, co potřebují pro své nynější i věčné blaho. “V tom jeho láska k nám dosáhla cíle,” píše Jan, “že máme plnou jistotu pro den soudu — neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání. ” “Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší..., pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho.” (1J 4,17.18; 5,14.15) PNL 318.1