Poslové Naděje A Lásky

ZNOVU VE VĚZENÍ

Apoštol Pavel se znovu ocitl ve vězení, protože jej Židé obvinili z toho, že podpálil Řím. PNL 282.1

Pavlova práce pro sbory po jeho propuštění z Říma nemohla uniknout pozornosti jeho nepřátel. Když vypuklo pronásledování pod vedením Nerona, začali být křesťané všude považováni za zakázanou sektu. Po nějaké době přišli nevěřící Židé na nápad, že by mohli ze založení požáru Říma nařknout Pavla. Žádný z nich ani na okamžik nevěřil, že by apoštol tento zločin skutečně spáchal. Věděli však, že takové obvinění, pokud bude vypadat alespoň trochu věrohodně, zpečetí jeho osud. Z jejich popudu byl Pavel opět zatčen a spěšně převezen na místo svého posledního uvěznění. PNL 282.2

Na druhé cestě do Říma doprovázelo Pavla několik jeho bývalých spolupracovníků. Jeho úděl by s ním byli rádi sdíleli i další; apoštol jim však nedovolil, aby takto ohrožovali svůj život. Tentokrát byly jeho vyhlídky mnohem méně příznivé než v době jeho prvního zatčení. V důsledku Neronova pronásledování počet křesťanů v Římě výrazně klesl. Tisíce lidí byly pro svou víru umučeny, mnozí opustili město a ti, kdo zůstali, byli hluboce sklíčeni a vystrašeni. PNL 282.3

Jakmile Pavel dorazil do Říma, byl uvržen do temného žaláře, kde měl zůstat až do konce svého života. Byl obviněn z toho, že se dopustil jednoho z nejpodlejších a nejhroznějších zločinů proti městu a národu, a proto byl všemi zatracován. PNL 282.4

Apoštol měl jen málo přátel, kteří až dosud nesli spolu s ním jeho útrapy; a ti ho nyní začali opouštět. Někteří utekli, jiní odnášeli poselství různým sborům. Nejdříve odešli Fygelos a Hermogenés. Pak opustil pronásledovaného apoštola také Démas, kterého vyděsily stahující se mračna potíží a nebezpečí. Krescense poslal Pavel ke sborům v Galacii, Tita do Dalmácie a Tychika do Efezu. O své zkušenosti napsal Pavel Timoteovi: “Jediný Lukáš je se mnou.” (2 Tm 4,11) Ještě nikdy nepotřeboval apoštol podporu svých bratří tak jako nyní, kdy byl oslaben věkem, namáhavou prací a nemocemi a uzavřen ve vlhké, temné cele římského vězení. Služba Lukáše, milovaného učedníka a věrného pří- tele, byla pro něj velkou útěchou a umožňovala mu udržovat kontakty s věřícími a okolním světem. PNL 282.5

V této těžké době povzbuzovaly Pavla také časté návštěvy Onezifora. Tento dobrosrdečný Efezan dělal vše, co bylo v jeho silách, aby apoštolovi jeho vězení usnadnil. Jeho milovaný učitel byl spoutaný kvůli pravdě, zatímco on sám byl na svo-bodě. Proto nešetřil úsilím, aby učinil apoštolův osud snesitelnějším. PNL 283.1

V posledním dopise, který napsal, hovoří apoštol o tomto věrném učedníkovi: “Kéž Pán prokáže milosrdenství Oneziforově rodině. Několikrát mě potěšil a nestyděl se za mé řetězy; když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě našel. Kéž mu Pán dá, aby u něho našel milosrdenství v onen den.” (2 Tm 1,16-18) PNL 283.2

Touhu po lásce a soucitu dává člověku do srdce sám Bůh. I Kristus toužil v nejtěžších chvílích svého zápasu v Getsemane po účasti učedníků. Ačkoli se zdálo, že Pavel nese trápení a těžkosti statečně, také on prahl po soucitu a společenství. Apoštolovi, který zasvětil svůj život službě druhým, přinášely Oneziforovy návštěvy radost a povzbuzení. Svědčily o tom, že mu tento učedník zůstal věrný navzdory jeho samotě a opuštěnosti. PNL 283.3