Poslové Naděje A Lásky

NA MALTĚ

Obyvatelé ostrova Malta přijali trosečníky velmi laskavě. “Zapálili hranici dříví,” píše Lukáš, “a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima”. Pavel patřil k těm, kdo se ochotně starali o blaho ostatních. Když “nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem”. Ti, kdo stáli kolem něj, se zděsili. Podle řetězu poznali, že Pavel je vězeň, a říkali si mezi sebou: “Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila, aby zůstal na živu.” Ale apoštol “setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo”. Lidé věděli, jak je tento plaz jedovatý, a proto očekávali, že se Pavel každou chvíli zhroutí na zem v hrozných křečích. “Když to však dlouho trvalo a vi-děli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je to nějaký bůh.” (Sk 28,2-6) PNL 257.1

Posádka lodi strávila na Maltě tři měsíce a během této doby měli Pavel a jeho spolupracovníci mnoho příležitostí ke kázání evangelia. Bůh skrze ně působil pozoruhodným způsobem. Kvůli Pavlovi jednali domorodci s trosečníky velmi přátelsky a poskytovali jim vše, co potřebovali. Když pak opouštěli Maltu, obstarali jim všechno, co potřebovali na cestu. Hlavní události, k nimž došlo během jejich pobytu, Lukáš stručně popisuje takto: PNL 257.2

“Blízko toho místa měl své statky správce ostrova Publius. Ten nás přijal a tři dni se o nás laskavě staral jako o své hosty. Publiův otec ležel s horečkou a úplavicí. Pavel přišel k němu, pomodlil se, vložil na něj ruce a uzdravil ho. A potom začali přicházet i jiní nemocní z ostrova a Pavel je uzdravoval. Štědře nás obdarovali, a když jsme měli odjíždět, přinesli nám, co jsme potřebovali na cestu.” (Sk 28,7-10) PNL 257.3