Poslové Naděje A Lásky

V PEVNOSTI

Když apoštol později přemýšlel o zkouškách, které ho v uplynulém dni potkaly, začal se obávat, že se jeho chování nelíbilo Bohu. Dopustil se snad přece jen chyby, když na- vštívil Jeruzalém? Nezavinila tento nešťastný konec jeho veliká touha po jednotě s tamějšími bratry? PNL 236.7

Způsob, jak se židé jako údajný Boží lid chovali před nevěřícím světem, naplnil Pavla hlubokou vnitřní úzkostí. Co si jen o nich pomyslí pohanští důstojníci? Tvrdí, že vyznávají Boha a jsou povoláni ke svaté službě, a přitom se nechali ovládnout slepým a nesmyslným hněvem. Dokonce usilovali o život svých bratrů, kteří se opovážili mít odlišné názory na otázky náboženství a víry. I nejslavnostnější poradní shromáždění dokázali proměnit ve scénu plnou hádek a divokých zmatků. Pavel měl pocit, že Boží jméno bylo před pohany zneváženo. PNL 237.1

Nyní byl apoštol ve vězení a věděl, že jeho nepřátelé udělají ve své šílené nenávisti všechno pro to, aby ho připravili o život. Chýlí se snad jeho práce pro církev ke svému závěru? Vtrhnou teď do ní draví vlci? Pavlovi na Božím díle velmi záleželo. Když pomyslel na to, jaká nebezpečí hrozí jednotlivým sborům, až budou vystaveny pronásledování ze strany stejných mužů, s nimiž se setkal ve veleradě, byl hluboce znepokojen. A tak ve své sklíčenosti a malomyslnosti plakal a modlil se. PNL 237.2

V této těžké chvíli však Bůh na svého služebníka nezapomněl. Chránil ho před krvežíznivým davem již na chrámovém nádvoří; byl s ním i před veleradou; a neopustil ho ani nyní v pevnosti. Když ho jeho věrný svědek úpěnlivě prosil o vedení, zjevil se mu: “Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: ‘Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.’” (Sk 23,11) PNL 237.3

Pavel se již dlouho zabýval myšlenkou, že navštíví Řím. Velmi si přál svědčit tam o Kristu, ale cítil, že v jeho úmyslech mu až dosud bránilo nepřátelství židů. Proto nemohl uvěřit, že by tam měl jít právě teď jako vězeň. PNL 237.4