Poslové Naděje A Lásky

Z Milétu do Jeruzaléma

Z Milétu se Pavel a jeho průvodci plavili “přímou cestou... na Kós, druhý den na Rodos a odtud... pluli do Patarv” na jihozápadním pobřeží Malé Asie. “Tam... našli loď, která plula do Fénicie. Nasedli... na ni a vypluli.” (Sk 21,1.2) V Týru, kde měl být z lodi vyložen náklad, vyhledali několik učedníků a zůstali u nich sedm dní. Duch svatý upozornil tyto učedníky na nebezpečí, která hrozí Pavlovi v Jeruzalémě. Proto na něj naléhali, “aby nechodil do Jeruzaléma” (Sk 21,4). Strach z utrpení a uvěznění však nemohl apoštola od jeho záměru odradit. PNL 227.4

Když uplynul týden, který Pavel strávil v Týru, všichni bratři i jejich ženy a děti ho vyprovodili k lodi. Dříve než vstoupil na palubu, poklekli na břehu a pomodlili se; apoštol se modlil za ně a oni za něj. PNL 228.1

Cestující pokračovali směrem na jih, až dorazili do Cesareje, kde “navštívili Filipa, kazatele evangelia a jednoho ze sedmi jáhnů, a ubytovali se u něho” (Sk 21,8). Tady Pavel prožil několik klidných a šťastných dní — na dlouhou dobu posledních dní, kdy si mohl užívat dokonalé svobody PNL 228.2

Za Pavlova pobytu v Cesareji “přišel z Judska prorok jménem Agabos. Přišel k nám,” vypráví Lukáš, “vzal Pavlův opasek, svázal si jím nohy i ruce a řekl: ‘Toto praví Duch svatý: Muže, kterému patří tento opasek, židé v Jeruzalémě takto svážou a vydají pohanům.’ PNL 228.3

Když jsme to uslyšeli,” pokračuje Lukáš, “prosili jsme my i tamější bratří Pavla, aby do Jeruzaléma nechodil.” Pavel však nechtěl utíkat před svou povinností. Chtěl následovat Krista kamkoli, a bude-li to třeba, i do vězení a na smrt. “Proč pláčete a působíte mi tím větší bolest?” zvolal. “Vždyť já jsem připraven nejen nechat se svázat, nýbrž i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše!” Když bratři viděli, že ho zarmucují, aniž by se jim ho podařilo odvrátit od jeho úmyslu, přestali na něj naléhat a řekli jen: “Děj se vůle Páně!” (Sk 21,10-14) PNL 228.4

Krátký pobyt v Cesareji brzy skončil, a tak se Pavel a jeho společníci v doprovodu několika bratří vydali do Jeruzaléma. Těžce na ně doléhala předtucha nadcházející pohromy. PNL 228.5

Ještě nikdy neprožíval apoštol při příchodu do Jeruzaléma takový smutek. Věděl, že zde najde jen málo přátel, ale zato hodně nepřátel. Blížil se k městu, které zavrhlo a ukřižovalo Božího Syna a nad nímž nyní visela hrozba Božího hněvu. Když si vzpomněl, jak silně byl sám zaujatý proti Kristovým následovníkům, pocítil ke svým oklamaným krajanům hluboký soucit. Naděje, že jim bude schopen pomoci, byla jen velmi malá. Stejná zaslepenost a stejný hněv, který kdysi hořel v jeho nitru, vzplály nyní s nevýslovnou silou v celém národě a obracely se proti němu. PNL 228.6

Nemohl počítat dokonce ani s účastí a podporou svých vlastních bratří ve víře. Neobrácení Židé, kteří po něm bez ustání usilovně pátrali, nelenili a ústně i písemně o něm a o jeho díle rozšířili v Jeruzalémě ty nejhorší pomluvy. Dokonce i někteří apoštolové a starší těmto lživým zprávám uvěřili, aniž by se je pokusili vyvrátit. Neprojevili žádnou touhu se Pavla zastat. PNL 228.7

I přes všechny nepříznivé okolnosti však apoštol nepropadal zoufalství. Věřil, že Boží hlas, který promlouval k jeho nitru, osloví i jeho krajany a že Pán, kterého on i ostatní učedníci milovali a jemuž sloužili, navzdory všemu uvede jejich smýšlení do souladu s jeho vlastním a budou společně pracovat pro dílo evangelia. PNL 229.1