Český ekumenický překlad

5. Mojžíšova

5Mojžíšova 1

1 Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli v Zajordání, ve stepní pustině naproti Súfu mezi Páranem, Tófelem, Lábanem, Chaserótem a Dí-zahabem.

2 Cesta od Chorébu směrem k pohoří Seíru do Kádeš-barneje trvá jedenáct dní.

3 Ve čtyřicátém roce, prvního dne jedenáctého měsíce, sdělil Mojžíš synům Izraele vše, co mu pro ně Hospodin přikázal,

4 když porazil emorejského krále Síchona, jenž sídlil v Chešbónu, a bášanského krále Óga, jenž sídlil v Aštarótu a v Edreí.

5 V Zajordání v moábské zemi začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon:

6 Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Chorébu: “Dosti dlouho jste již pobyli na této hoře.

7 Obraťte se a táhněte dál, vstupte na pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům na pustině, v pohoří i v Přímořské nížině, v Negebu a na mořském pobřeží, jděte do kenaanské země a na Libanón až k veliké řece, řece Eufratu.

8 Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu.”

9 V oné době jsem vám řekl: “Nemohu vás sám unést.

10 Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi.

11 Nechť vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát, nechť vám žehná, jak vám přislíbil.

12 Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory!

13 Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže a já je učiním vašimi náčelníky.”

14 Odpověděli jste mi: “Ta věc, kterou navrhuješ učinit, je dobrá.”

15 Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše náčelníky, za velitele nad tisíci, nad sty, padesáti a deseti a za správce vašich kmenů.

16 V oné době jsem také přikázal vašim soudcům: “Vyslechněte své bratry a suďte každého v rozepři s jeho bratrem i s bezdomovcem spravedlivě.

17 Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nelekejte; soud je věcí Boží. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně a já ji vyslechnu.”

18 V oné době jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.

19 Od Chorébu jsme pak táhli dál a šli jsme celou tou velikou a hroznou pouští, kterou jste viděli, cestou k Emorejskému pohoří, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme přišli do Kádeš-barneje.

20 Tu jsem vám řekl: “Přišli jste až k Emorejskému pohoří, které nám dává Hospodin, náš Bůh.

21 Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji, jak ti poručil Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs.”

22 Ale vy všichni jste ke mně přistoupili s návrhem: “Pošleme před sebou muže, aby nám obhlédli zemi a podali nám zprávu o cestě, kterou máme táhnout, i o městech, do nichž máme vstoupit.”

23 Pokládal jsem to za dobré, proto jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene.

24 Ti se vypravili na výzvědy, vystoupili na pohoří a přišli až do úvalu Eškólu.

25 Vzali s sebou z plodů té země, přinesli k nám dolů a podali nám zprávu: “Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá.”

26 Ale vy jste nechtěli táhnout a vzpírali jste se rozkazu Hospodina, svého Boha.

27 Žehrali jste na něj ve svých stanech a říkali: “Hospodin nás vyvedl z egyptské země z nenávisti, aby nás vydal do rukou Emorejců, a tak nás vyhladil.

28 Kam to táhneme? Naši bratři nás zbavili odvahy, když řekli: Viděli jsme tam lid větší a vyšší než jsme my, města veliká a opevněná až k nebi, dokonce i Anákovce.”

29 Tu jsem vám řekl: “Nemějte strach a nebojte se jich.

30 Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě

31 i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu.”

32 Přesto teď nevěříte Hospodinu, svému Bohu,

33 který chodí cestou před vámi, aby vám vyhlédl místo k táboření, a ukazuje vám cestu, po níž máte jít, za noci v ohni a ve dne v oblaku.

34 Když Hospodin vyslechl vaše slova, rozlítil se a přísahal:

35 “Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům.

36 Jenom Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří, jemu a jeho synům dám zemi, na níž stanula jeho noha, protože se cele oddal Hospodinu.”

37 Kvůli vám se Hospodin rozhněval i na mne. Řekl: “Ani ty tam nevejdeš.

38 Jozue, syn Núnův, který ti je k službě, ten tam vejde. Posilni ho, neboť on rozdělí Izraeli zemi v dědictví.

39 Dám ji vašim dětem, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí nepřátel; vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznávají dobro od zla, ti tam vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí.

40 Ale vy se obraťte a táhněte do pouště cestou k Rákosovému moři.”

41 Tu jste mi odpověděli: “Zhřešili jsme proti Hospodinu. Chceme táhnout a bojovat tak, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh.” Pak se každý z vás opásal svou válečnou zbrojí a chystali jste se lehkovážně vystoupit na pohoří.

42 Hospodin mi však řekl: “Vyřiď jim: Netáhněte a nebojujte, neboť já mezi vámi nebudu, a budete od svých nepřátel poraženi.”

43 Mluvil jsem k vám, ale vy jste neposlechli, vzepřeli jste se Hospodinovu rozkazu a opovážlivě jste vystoupili na pohoří.

44 Emorejci, sídlící na tom pohoří, vyrazili proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až do Chormy.

45 Tu jste se vrátili a plakali před Hospodinem, ale Hospodin váš hlas nevyslyšel, nepopřál vám sluchu.

46 Proto jste museli po mnoho dní zůstat v Kádeši; zůstali jste tam téměř rok.