Český ekumenický překlad
1Mojžíšova 18
1 I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu.
2 Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi
3 a řekl: “Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka.
4 Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom.
5 Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.” Odvětili: “Učiň, jak říkáš.”
6 Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: “Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.”
7 Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil.
8 Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.
9 Pak se ho otázali: “Kde je tvá žena Sára?” Odpověděl: “Tady ve stanu.”
10 I řekl jeden z nich: “Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.” Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu.
11 Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský.
12 Zasmála se v duchu a řekla si: “Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.”
13 Tu Hospodin Abrahamovi řekl: “Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?«
14 Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.”
15 Sára však zapírala: “Nesmála jsem se”, protože se bála. On však řekl: “Ale ano, smála ses.”
16 Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil.
17 Tu Hospodin řekl: “Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?
18 Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země.
19 Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil«.”
20 Hospodin dále pravil: “Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký,
21 že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.”
22 Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem.
23 I přistoupil Abraham a řekl: “Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého?
24 Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých?
25 Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?”
26 Hospodin odvětil: “Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.”
27 Abraham pokračoval: “Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel:
28 Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?” Odvětil: “Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.”
29 On však k němu mluvil ještě dále: “Možná, že se jich tam najde čtyřicet.” Pravil: “Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.”
30 I řekl: “Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále: Možná, že se jich tam najde třicet.” Pravil: “Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.”
31 Řekl pak: “Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.” Pravil: “Nezahladím je kvůli těm dvaceti.”
32 Nato řekl: “Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.” Pravil: “Nezahladím je ani kvůli těm deseti.”
33 Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.