Český ekumenický překlad
1Mojžíšova 2
1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
2 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
3 A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
5 nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
6 Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
10 Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
11 Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
12 a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
13 Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
14 Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
15 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
16 A Hospodin Bůh člověku přikázal: “Z každého stromu zahrady smíš jíst.
17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.”
18 I řekl Hospodin Bůh: “Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.”
19 Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
20 Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
21 I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
22 A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
23 Člověk zvolal: “Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.”
24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
25 Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.