Český ekumenický překlad

Jakubův 2

1 Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi.

2 Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech.

3 A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: “Posaď se na tomto čestném místě,” kdežto chudému řeknete: “Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.”

4 Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?

5 Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

6 Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?

7 Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno?

8 Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‘Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,’ dobře činíte.

9 Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení.

10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.

11 Vždyť ten, kdo řekl: ‘Nezcizoložíš,’ řekl také: ‘Nezabiješ.’ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.

12 Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody.

13 Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

14 Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?

15 Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,

16 a někdo z vás by jim řekl: “Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad”, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?

17 Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.

18 Někdo však řekne: “Jeden má víru a druhý má skutky.” Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.

19 Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.

20 Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?

21 Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?

22 Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?

23 Tak se naplnilo Písmo: ‘Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost’ a byl nazván ‘přítelem Božím’.

24 Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!

25 Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? -

26 Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.