Český ekumenický překlad
Lukáš 17
1 Ježíš řekl svým učedníkům: “Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.
2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných.
3 Mějte se na pozoru! Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.
4 A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‘Je mi to líto’, odpustíš mu!”
5 Apoštolové řekli Pánu: “Dej nám více víry!”
6 Pán jim řekl: “Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: ‘Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře’, a ona by vás poslechla.”
7 “Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: ‘Pojď si hned sednout ke stolu’?
8 Neřekne mu spíše: ‘Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!’?
9 Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno?
10 Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.’”
11 Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou.
12 Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál
13 a hlasitě volali: “Ježíš, Mistře, smiluj se nad námi!”
14 Když je uviděl, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím!” A když tam šli, byli očištěni.
15 Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
16 padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A byl to Samařan.
17 Nato Ježíš řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
18 Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?”
19 Řekl mu: “Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.”
20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: “Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat;
21 ani se nedá říci: ‘Hle, je tu’ nebo ‘je tam’! Vždyť království Boží je mezi vámi!”
22 Svým učedníkům řekl: “Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili aspoň jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.
23 Řeknou vám: ‘Hle, tam je, hle, tu’; zůstaňte doma a nechoďte za nimi.
24 Jako když se zableskne a rázem osvětlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn člověka ve svém dni.
25 Ale nejprve musí mnoho trpět a být zavržen od tohoto pokolení.
26 Jako bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka:
27 Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny.
28 Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli;
29 v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.
30 Právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka.
31 Kdo bude v onen den na střeše, ale věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a stejně tak kdo bude na poli, ať se nevrací zpět.
32 Vzpomeňte si na Lotovu ženu!
33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.
34 Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán.
35 Dvě budou mlít spolu obilí, jedna bude přijata, druhá zanechána.”
36 Dva budou na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
37 Když to slyšeli, otázali se ho: “Kde to bude, Pane?” Řekl jim: “Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.”