Český ekumenický překlad
Lukáš 13
1 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí.
2 On jim na to řekl: “Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?”
3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
4 Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma?
5 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.”
6 Potom jim pověděl toto podobenství: “Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl.
7 Řekl vinaři: ‘Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?’
8 On mu odpověděl: ‘Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím.
9 Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit’.”
10 V sobotu učil v jedné synagóze.
11 Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit.
12 Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: “Ženo, jsi zproštěna své nemoci” a vložil na ni ruce;
13 ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.
14 Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: “Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.”
15 Na to Pán odpověděl: “Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet?
16 A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?”
17 Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.
18 Řekl: “Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám?
19 Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.”
20 A dále řekl: “K čemu přirovnám Boží království?
21 Je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až všechno prokvasí.”
22 Ježíš procházel městy i vesnicemi, učil a přitom stále směřoval k Jeruzalému.
23 Kdosi mu řekl: “Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?” On jim odpověděl:
24 “Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
25 Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: ‘Pane, otevři nám’, tu on vám odpoví: ‘Neznám vás, odkud jste!’
26 Pak budete říkat: ‘Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!’
27 On však odpoví: ‘Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.’
28 Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.
29 A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.
30 Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.”
31 V tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: “Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.”
32 On jim řekl: “Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle.
33 Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.”
34 “Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!
35 Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.”