Český ekumenický překlad
Lukáš 11
1 Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: “Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.”
2 Odpověděl jim: “Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
3 Náš denní chléb nám dávej každého dne.
4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení ‘ale vysvoboď nás od zlého.
5 Řekl jim: “Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‘Příteli, půjč mi tři chleby,
6 protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.’
7 On mu zevnitř odpoví: ‘Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.’
8 Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dám mu vše, co potřebuje.
9 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
11 Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
12 Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
13 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!”
14 Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.
15 Někteří z nich však řekli: “Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.”
16 Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.
17 Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: “Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.
18 Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.
19 Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.
20 Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
21 Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.
22 Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.
23 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‘Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.’
25 Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.
26 Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.”
27 Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: “Blaze té, která tě zrodila a odkojila!”
28 Ale on řekl: “Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.”
29 Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: “Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.
30 Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.
31 Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.
32 Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle, zde je více než Jonáš.
33 Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.
34 Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.
35 Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.
36 Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.”
37 Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.
38 Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.
39 Ale Pán mu řekl: “Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.
40 Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?
41 Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.
42 Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.
43 Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.
44 Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.”
45 Na to mu jeden ze zákoníků odpověděl: “Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!”
46 On mu řekl: “I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.
47 Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.
48 Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
49 Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,
50 aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,
51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.
52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.”
53 Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,
54 činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.