Český ekumenický překlad

Lukáš

Lukáš 1

1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,

2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova,

3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile,

4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta.

6 Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení.

7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku.

8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu,

9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.

10 Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu.

11 Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.

12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň.

13 Anděl mu řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.

14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.

15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.

16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;

17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.”

18 Zachariáš řekl andělovi: “Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena pokročilého věku.”

19 Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.

20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.”

21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě

22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý.

23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.

24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si:

25 “Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.”

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,

27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.

28 Přistoupil k ní a řekl: “Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.”

29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.

30 Anděl jí řekl: “Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.

31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.

33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.”

34 Maria řekla andělovi: “Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?”

35 Anděl jí odpověděl: “Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.

37 Neboť ‘u Boha není nic nemožného’.”

38 Maria řekla: “Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.” Anděl pak od ní odešel.

39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova.

40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu.

41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým

42 a zvolala velikým hlasem: “Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla.

43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána?

44 Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle.

45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.”

46 Maria řekla: “Duše má velebí Pána

47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,

48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,

49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno

50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.

51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;

52 vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil,

53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.

54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,

55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky.”

56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn.

58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát jméno po otci Zachariáš.

60 Jeho matka na to řekla: “Nikoli, bude se jmenovat Jan.”

61 Řekli jí: “Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!”

62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.

63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.

64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.

65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.

66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: “Čím toto dítě bude?” A ruka Hospodinova byla s ním.

67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:

68 “Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid

69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,

70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;

71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou těch, kteří nás nenávidí,

72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,

73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,

74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu

75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.

76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,

78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,

79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.”

80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.