Český ekumenický překlad
Marek 12
1 Začal k nim mluvit v podobenstvích: “Jeden člověk vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal nádrž k lisu a vystavěl strážní věž; pak ji pronajal vinařům a odcestoval.
2 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice.
3 Ale oni ho chytili, zbili a poslali zpět s prázdnou.
4 Opět k nim poslal jiného služebníka. Toho zpolíčkovali a zneuctili.
5 Poslal dalšího, toho zabili; a mnoho jiných - jedny zbili, jiné zabili.
6 Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal nakonec a říkal si: ‘Na mého syna budou mít přece ohled.’
7 Ale ti vinaři si mezi sebou řekli: ‘To je dědic. Pojďme a zabijme ho a dědictví bude naše!’
8 A chytili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.
9 Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným.
10 Nečetli jste v Písmu slovo: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným;
11 Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích’?”
12 Nepřátelé se chtěli Ježíše zmocnit, neboť poznali, že to podobenství řekl proti nim, ale báli se lidu. I nechali ho a odešli.
13 Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo.
14 Ti šli a řekli: “Mistře, víme, že jsi pravdivý a že se na nikoho neohlížíš; ty přece nebereš ohled na postavení člověka, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme?”
15 On však prohlédl jejich úskok a řekl jim: “Co mě pokoušíte? Ukažte mi denár!”
16 Když mu jej podali, zeptal se jich: “Čí je tento obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”
17 Ježíš jim řekl: “Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.” Velice se nad tím podivili.
18 A přišli k němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho:
19 “Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‘Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’
20 Bylo sedm bratří. Oženil se první a zemřel bez potomka.
21 Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také nezanechal potomka. A stejně třetí.
22 A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka. Naposledy ze všech zemřela i ta žena.
23 Komu z nich bude patřit, až po vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.”
24 Ježíš jim řekl: “Mýlíte se, neznáte Písmo ani moc Boží!
25 Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
26 A pokud jde o mrtvé, že vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak Bůh Mojžíšovi řekl: ‘Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův’?
27 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!”
28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: “Které přikázání je první ze všech?”
29 Ježíš odpověděl: “První je toto: ‘Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!’
31 Druhé pak je toto: ‘Miluj bližního svého jako sám sebe!’ Většího přikázání nad tato dvě není.”
32 I řekl mu ten zákoník: “Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho;
33 a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.”
34 Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: “Nejsi daleko od Božího království.” Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.
35 Když Ježíš učil v chrámu, řekl jim ještě: “Jak mohou zákoníci říkat, že Mesiáš je syn Davidův?
36 Sám David řekl v Duchu svatém: ‘Řekl Hospodin mému Pánu: usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.’
37 Sám David nazývá Mesiáše Pánem, jak tedy může být jeho synem?” Početný zástup mu rád naslouchal.
38 Když učil, řekl: “Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích,
39 o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.
40 Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.”
41 Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
42 Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
43 Zavolal své učedníky a řekl jim: “Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.
44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa.”