Český ekumenický překlad
Marek 11
1 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků
2 a řekl jim: “Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!
3 A řekne-li vám někdo: ‘Co to děláte?’, odpovězte: ‘Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.’”
4 Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali,
5 někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: “Co to děláte, že odvazujete oslátko?”
6 Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali.
7 Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil.
8 Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí.
9 A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: “Hosanna!
10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!”
11 Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Po všem se rozhlédl, a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel s dvanácti do Betanie.
12 Když vyšli druhého dne z Betanie, dostal hlad.
13 Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic, než listí, neboť nebyl čas fíků.
14 I řekl mu: “Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!” Učedníci to slyšeli.
15 Přišli do Jeruzaléma. Když vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů;
16 nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel nádvořím.
17 A učil je: “Což není psáno: ‘Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy’? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.”
18 Velekněží a zákoníci to slyšeli a hledali, jak by ho zahubili; báli se ho totiž, protože všechen lid byl nadšen jeho učením.
19 A když nastal večer, vyšel Ježíš s učedníky z města.
20 Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů.
21 Petr se rozpomenul a řekl: “Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl.”
22 Ježíš jim odpověděl: “Mějte víru v Boha!
23 Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: ‘Zdvihni se a vrhni do moře’ - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.
24 Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít.
25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.”
26 +Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
27 Znovu přišli do Jeruzaléma. Když procházel chrámem, přišli k němu velekněží, zákoníci a starší
28 a řekli mu: “Jakou mocí to činíš? A kdo ti dal moc, abys to činil?”
29 Ježíš jim řekl: “I já vám položím jednu otázku; odpovězte mně, a já vám povím, jakou mocí to činím!
30 Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi!”
31 I dohadovali se mezi sebou: “Řekneme-li ‘z nebe’, namítne nám: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili’?
32 Řekneme-li však ‘od lidí’?” - to se zase báli zástupu; neboť všichni měli za to, že Jan byl opravdu prorok.
33 Odpověděli tedy Ježíšovi: “Nevíme.” A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.”