Český ekumenický překlad
Matouš 22
1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
2 “S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.
3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‘Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!’
5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.
6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.
8 Potom řekl svým služebníkům: ‘Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;
9 jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.’
10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.
12 Řekl mu: ‘Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?’ On se nezmohl ani na slovo.
13 Tu řekl král sloužícím: ‘Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.’
14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.”
15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.
16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: “Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.
17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?”
18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: “Co mě pokoušíte, pokrytci?
19 “Ukažte mi peníz daně!” Podali mu denár.
20 On jim řekl: “Čí je tento obraz a nápis?”
21 Odpověděli: “Císařův.” Tu jim řekl: “Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.”
22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:
24 “Mistře, Mojžíš řekl: ‘Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’
25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.
26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.
27 Naposledy ze všech zemřela ta žena.
28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!”
29 Ježíš jim odpověděl: “Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.
30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:
32 ‘Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?’ On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.”
33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se
35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:
36 “Mistře, které přikázání v zákoně je největší?”
37 On mu řekl: “‘Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’
38 To je největší a první přikázání.
39 Druhé je mu podobné: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’
40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.”
41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:
42 “Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?” Odpověděli mu: “Davidův.”
43 Řekl jim: “Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví:
44 ‘Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.’
45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?”
46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.