Český ekumenický překlad
Jeremjáš 10
1 Dome izraelský, slyšte slovo, které proti vám promluvil Hospodin.
2 Toto praví Hospodin: “Neučte se cestě pronárodů a neděste se nebeských znamení, i když se jich děsí pronárody.
3 To, čím se řídí národy, je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou.
4 Krášlí jej stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké.
5 Jsou jako strašák v okurkovém poli. Nemluví, musí se nosit, sami neudělají ani krok. Nebojte se jich, nemohou udělat nic zlého ani dobrého.”
6 Nikdo není jako ty, Hospodine, jsi veliký a veliké je tvé jméno pro tvou bohatýrskou sílu.
7 Kdo by se tě nebál, Králi pronárodů? Úcta patří jenom tobě! Ze všech mudrců pronárodů a ze všech království není nikdo jako ty.
8 Jsou tupí a hloupí do jednoho, dají se vodit přeludy, pouhým dřevem,
9 tepaným stříbrem dovezeným z Taršíše a zlatem z Úfazu, výrobkem řemeslníka a rukou zlatníkových; je oděno purpurem a nachem, ale vše je výrobek dovedných řemeslníků.
10 Avšak Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný. Před jeho rozlícením se chvěje země, pronárody neobstojí před jeho hrozným hněvem.
11 Řekněte jim toto: “Bohové, kteří neudělali nebe ani zemi, zmizí ze země i zpod nebes.”
12 On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa.
13 Když vydá hlas, shlukují se na nebi vody, přivádí mlhu od končin země, déšť provází blesky, ze svých zásobnic vyvádí vítr.
14 Každý člověk je tupec, neví-li, že se každý zlatník pro své modly dočká hanby. Vždyť jeho lité modly jsou klam, ducha v nich není.
15 Jsou přelud, podvodný výtvor. V čase, kdy je budu trestat, zhynou.
16 Díl Jákobův není jako oni, vždyť všechno vytvořil on. Izrael je dědičným kmenem toho, jehož jméno je Hospodin zástupů.
17 Seber ze země svůj uzlík, ty která sídlíš v obležení.
18 Toto praví Hospodin: “Hle, tentokrát začnu metat z praku obyvatele země a budu je soužit, aby to pocítili.”
19 Běda mi pro mou těžkou ránu, jsem proboden, raněn. Řekl jsem: Je to nemoc, kterou musím snášet.
20 Můj stan je zpustošen a všechna má stanová lana zpřetrhána. Moji synové ode mne odešli, nejsou tu. Není tu nikdo, kdo by ještě postavil můj stan a napjal mé stanové houně.
21 Pastýři jsou tupí, nedotazují se Hospodina. Nejsou prozíraví, všechna jejich stáda jsou rozprášena.
22 Slyš, zpráva! Hle, přichází: “Velké dunění ze severní země učiní z judských měst zpustošený kraj, domov šakalů.”
23 Je mi známo, Hospodine, že cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde.
24 Potrestej mě, Hospodine, podle práva, ale ne ve hněvu, abys mě nezničil.
25 Vylej svoje rozhořčení na pronárody, jež neznají se k tobě, na čeledi, které nevzývají tvoje jméno, vždyť pozřely Jákoba, pozřely ho zcela, zpustošily jeho nivy.