Český ekumenický překlad

657/1189

Přísloví 29

1 Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.

2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.

3 Kdo miluje moudrost, působí radost svému otci, ale kdo se přátelí s nevěstkami, mrhá majetek.

4 Král zajistí zemi právem, ale kdo ji vydírá dávkami, pustoší ji.

5 Muž, který lichotí bližnímu, rozprostírá síť jeho krokům.

6 V přestoupení zlého člověka je léčka, ale spravedlivý plesá a raduje se.

7 Spravedlivý zná při nemajetných, svévolník pro takové poznání nemá porozumění.

8 Posměvači pobuřují město, kdežto moudří hněv odvracejí.

9 Když se moudrý soudí s pošetilcem, ten se rozčiluje a posmívá bez ustání.

10 Krvežíznivci nenávidí bezúhonného, kdežto přímí usilují zachránit mu život.

11 Hlupák soptí, co mu dech stačí, ale moudrý se vždycky ovládne.

12 Když vládce věnuje pozornost klamnému slovu, všichni jeho sluhové se stanou svévolníky.

13 Chudý a utlačovatel se střetávají, ale oběma dal světlo očí Hospodin.

14 Jestliže král soudí nuzné podle pravdy, jeho trůn bude upevněn provždy.

15 Hůl a domluva dávají moudrost, ale bezuzdný mladík dělá ostudu své matce.

16 Rozhojní se přestupky, kde se rozhojňují svévolníci, ale spravedliví spatří jejich pád.

17 Trestej svého syna, připraví ti odpočinek, zpříjemní ti život.

18 Není-li žádného vidění, lid pustne, ale blaze tomu, kdo zachovává Zákon.

19 Otroka nelze ukáznit slovy; chápe sice, ale odezva žádná.

20 Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.

21 Když někdo otroka od mládí hýčká, bude mít nakonec příživníka.

22 Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků.

23 Člověka poníží jeho povýšenost, kdežto kdo je poníženého ducha, dojde slávy.

24 Kdo se dělí se zlodějem, nenávidí vlastní život: slyší kletbu, a nic neprozradí.

25 Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad.

26 Mnozí usilují naklonit si vladaře, ale soudcem všech je Hospodin.

27 Spravedlivým se hnusí podlý člověk, svévolníkovi se hnusí, kdo jde přímou cestou.