Český ekumenický překlad
2Mojžíšova 4
1 Mojžíš však znovu namítal: “Nikoli, neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal.”
2 Hospodin mu řekl: “Co to máš v ruce?” Odpověděl: “Hůl.”
3 Hospodin řekl: “Hoď ji na zem.” Hodil ji na zem a stal se z ní had. Mojžíš se dal před ním na útěk.
4 Ale Hospodin Mojžíšovi poručil: “Vztáhni ruku a chyť ho za ocas.” Vztáhl tedy ruku, uchopil ho a v dlani se mu z něho stala hůl.
5 “Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.”
6 Dále mu Hospodin řekl: “Vlož si ruku za ňadra.” Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl, byla malomocná, bílá jako sníh.
7 Tu poručil: “Dej ruku zpět za ňadra.” Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo.
8 “A tak jestliže ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení.
9 Jestliže však neuvěří ani těmto dvěma znamením a neuposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu a vyleješ ji na suchou zemi. Z vody, kterou nabereš z Nilu, se stane na suché zemi krev.”
10 Ale Mojžíš Hospodinu namítal: “Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný; nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk.”
11 Hospodin mu však řekl: “Kdo dal člověku ústa? Kdo působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý? Zdali ne já, Hospodin?
12 Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit!”
13 Ale Mojžíš odmítl: “Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš.”
14 Tu Hospodin vzplanul proti Mojžíšovi hněvem a řekl: “Což nemáš bratra Árona, toho lévijce? Znám ho, ten umí mluvit. Jde ti už naproti a bude se srdečně radovat, až tě uvidí.
15 Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já budu s tvými ústy i s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit.
16 On bude mluvit k lidu za tebe, on bude tobě ústy a ty budeš jemu Bohem.
17 A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení.”
18 Mojžíš odešel a vrátil se ke svému tchánu Jitrovi. Řekl mu: “Rád bych šel a vrátil se ke svým bratřím, kteří jsou v Egyptě, a podíval se, zda ještě žijí.” Jitro Mojžíšovi odvětil: “Jdi v pokoji.”
19 Hospodin pak řekl Mojžíšovi ještě v Midjánu: “Jen se vrať do Egypta, neboť zemřeli všichni, kteří ti ukládali o život.”
20 Mojžíš tedy vzal svou ženu a syny, posadil je na osla a vracel se do egyptské země. A do ruky si vzal Boží hůl.
21 Hospodin dále Mojžíšovi poručil: “Až se vrátíš do Egypta, hleď, abys před faraónem udělal všechny zázraky, jimiž jsem tě pověřil. Já však zatvrdím jeho srdce a on lid nepropustí.
22 Potom faraónovi řekneš: Toto praví Hospodin: Izrael je můj prvorozený syn.
23 Vzkázal jsem ti: Propusť mého syna, aby mi sloužil. Ale ty jsi jej propustit odmítl. Za to zabiji tvého prvorozeného syna.”
24 Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit.
25 Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: “Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví.”
26 A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: “Jsi ženich, je to zpečetěno krví.”
27 Hospodin řekl Áronovi: “Jdi na poušť naproti Mojžíšovi.” Áron šel, setkal se s ním u Boží hory a políbil ho.
28 Mojžíš oznámil Áronovi všechna Hospodinova slova, s nimiž ho poslal, a všechna znamení, kterými ho pověřil.
29 Pak šel Mojžíš s Áronem a shromáždili všechny izraelské starší.
30 Áron vyřídil všechna slova, která mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a Mojžíš učinil před očima lidu ona znamení.
31 A lid uvěřil. Když slyšeli, že Hospodin navštívil Izraelce a že pohleděl na jejich ujařmení, padli na kolena a klaněli se.