Český ekumenický překlad
Žalm 89
1 Poučující, pro Étana Ezrachejského.
2 O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení.
3 Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost,
4 řekls: “Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
5 Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení.”
6 Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost.
7 Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu?
8 Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.
9 Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.
10 Umíš zvládnout zpupné moře, zkrotit jeho vzduté vlny.
11 Netvora jsi zdeptal, jako bys ho proklál, mocnou paží jsi rozprášil svoje nepřátele.
12 Tvá jsou nebesa, tvá je i země, založil jsi svět a všechno, co je na něm.
13 Ty jsi stvořil jih i sever, i Tábor a Chermón plesají v tvém jménu.
14 V své paži máš bohatýrskou sílu, tvá ruka je mocná, tvá pravice pozdvižená.
15 Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost.
16 Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.
17 Budou jásat každý den v tvém jménu, pozvedá je tvoje spravedlnost,
18 neboť ty jsi leskem jejich moci; tvou přízní se náš roh zvedá.
19 Štít náš patří Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
20 Ve vidění promluvil jsi jednou ke svým věrným. Řekls: “Poskytl jsem bohatýru pomoc, povýšil jsem vybraného z lidu.
21 Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým.
22 Pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže.
23 Nepřítel ho nepřekvapí a bídák ho nepokoří.
24 Před ním potřu jeho protivníky, porazím ty, kdo ho nenávidí.
25 Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu.
26 I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky.
27 On mě bude vzývat: ‘Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála’,
28 a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země.
29 Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.
30 Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.
31 Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,
32 budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,
33 ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,
34 ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,
35 neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.
36 Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?
37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,
38 pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.”
39 Zanevřels však na něj, zavrhls ho, na svého pomazaného ses rozlítil.
40 Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.
41 Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.
42 Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.
43 Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.
44 Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.
45 Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.
46 Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou.
47 Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?
48 Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?
49 Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?
50 Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?
51 Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.
52 Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!
53 Požehnán buď Hospodin navěky. Amen, amen.