Český ekumenický překlad

Jób 4

1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy:

2 “Neponeseš těžce, zkusí-li to někdo s tebou mluvit? Kdo se však dokáže zdržet domluv?

3 Hle, tys napomínal mnohé, ruce ochablé jsi posiloval,

4 tvé domluvy pozvedaly klopýtajícího, podlomená kolena jsi utvrzoval.

5 Teď došlo na tebe a těžce to neseš, sotva tě to zasáhlo, hned naplněn jsi hrůzou.

6 Nedůvěřuješ už ve svou bohabojnost? Nedává ti naději tvůj bezúhonný život?

7 Jen se rozpomeň, kdo z nevinných kdy zhynul? Kde upadli přímí do záhuby?

8 Pokud jsem já viděl, jen ti, kdo se obírají ničemnostmi, ti, kdo rozsívají trápení, je také sklidí.

9 Hynou Božím dechem, když zavane jeho hněv, je s nimi konec.

10 Lev řve, kňučí mladý lvíček, lvíčatům jsou zuby vyraženy.

11 Bez úlovku hyne lev a lví mláďata se rozeběhnou.

12 Cosi se ke mně přikradlo, mé ucho zachytilo šelest;

13 při přemítání o nočních viděních, když na lidi se snáší mrákota,

14 přepadl mě strach a třásl jsem se, všechny kosti se mi strachem chvěly,

15 když jakýsi duch mě míjel, chlupy se mi zježily po těle.

16 Stanul - ale jeho zjev jsem nerozeznal, jen podoba jakási stanula před mým zrakem a v tichu jsem slyšel hlas:

17 »Což je člověk spravedlivější než Bůh, čistší muž než jeho Učinitel?”

18 Nemůže-li věřit vlastním služebníkům, shledává-li omylnost i na andělech,

19 tím spíš na těch, kteří přebývají ve hliněných domech a svým základem tkví v prachu; ty rozmáčkne snadnějši než mola.

20 Než se setká ráno s večerem, už budou rozdrceni, nežli si to uvědomí, navždy zhynou.

21 Bývá s nimi vytrženo i jejich stanové lano; umírají, ale ne v moudrosti.