Český ekumenický překlad
1Mojžíšova 41
1 Po dvou letech se stalo, že farao měl sen: Stojí u Nilu.
2 Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav nápadně krásných a vykrmených a popásají se na říční trávě.
3 A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných sedm krav, nápadně šeredných a vyhublých, a postaví se vedle těch sedmi krav na břehu.
4 A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a vykrmených. Vtom farao procitl.
5 Když zase usnul, měl druhý sen. Sedm klasů bohatých a pěkných vyrůstá z jednoho stébla.
6 A hle, za nimi vyráží sedm klasů hluchých a sežehlých východním větrem.
7 A ty hluché klasy pohltily sedm klasů bohatých a plných. Farao procitl; takový to byl sen.
8 Když nastalo jitro, byl tak rozrušen, že si dal zavolat všechny egyptské věštce a mudrce. Vyprávěl jim své sny, ale žádný mu je nedovedl vyložit.
9 Až promluvil k faraónovi nejvyšší číšník: “Musím dnes připomenout svůj prohřešek:
10 Farao se kdysi na své služebníky rozlítil a dal mě spolu s nejvyšším pekařem do vazby v domě velitele tělesné stráže.
11 Jedné noci jsme oba měli sen; každý z nás měl sen, který volal po výkladu.
12 Byl tam s námi hebrejský mládenec, otrok velitele tělesné stráže. Vypravovali jsme mu své sny a on nám je vyložil; každému vyložil, co jeho sen znamená.
13 A vskutku, jak nám vyložil, tak se i stalo; mně farao vrátil hodnost, ale pekaře dal oběsit.”
14 Farao si tedy dal zavolat Josefa. Okamžitě ho propustili z jámy. Oholil se, převlékl si plášť a přišel k faraónovi.
15 Farao Josefovi řekl: “Měl jsem sen a nikdo mi jej nedovede vyložit. Doslechl jsem se, že tobě stačí sen slyšet a už jej vyložíš.”
16 Josef faraónovi odpověděl: “Ne já, ale Bůh dá faraónovi uspokojivou odpověď.”
17 Farao tedy k Josefovi mluvil: “Zdálo se mi, že stojím na břehu Nilu.
18 Pojednou z Nilu vystupuje sedm krav vykrmených a krásného vzhledu a popásají se na říční trávě.
19 A hle, za nimi vystupuje jiných sedm krav, nevzhledných, velice bídného vzrůstu a vychrtlých. Něco tak šeredného jsem neviděl v celé egyptské zemi.
20 A ty vychrtlé a šeredné krávy sežraly prvních sedm krav vykrmených.
21 Ačkoli se dostaly do jejich útrob, nebylo znát, že tam jsou. Zůstaly nápadně šeredné jako předtím. Vtom jsem procitl.
22 Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných.
23 A hle, za nimi vyráží sedm klasů jalových, hluchých a sežehlých východním větrem.
24 A ty hluché klasy pohltily sedm klasů pěkných. Řekl jsem to věštcům, ale nikdo mi nedovedl podat výklad.”
25 Josef faraónovi odvětil: “Faraónův sen je jeden a týž. Bůh faraónovi oznámil, co učiní.
26 Sedm pěkných krav, to je sedm let. Také sedm pěkných klasů je sedm let. Je to jeden sen.
27 Sedm vychrtlých a šeredných krav, vystupujících za nimi, je sedm let, stejně jako sedm prázdných a východním větrem sežehlých klasů; to bude sedm let hladu.
28 Když jsem faraónovi řekl: Bůh faraónovi ukázal, co učiní, mínil jsem toto:
29 Přichází sedm let veliké hojnosti v celé egyptské zemi.
30 Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí.
31 V zemi nebude po hojnosti ani potuchy pro hlad, který potom nastane, neboť bude velmi krutý.
32 Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná.
33 Ať se tedy farao nyní poohlédne po zkušeném a moudrém muži a dosadí ho za správce egyptské země.
34 Nechť farao ustanoví v zemi dohlížitele a po sedm let hojnosti nechť vybírá pětinu výnosu egyptské země.
35 Ať po dobu příštích sedmi úrodných let shromažďují všechnu potravu a ve městech ať uskladňují pod faraónovu moc obilí a hlídají je.
36 Tato potrava zabezpečí zemi na sedm let hladu, která přijdou na egyptskou zemi. A země nezajde hladem.”
37 Tato řeč se faraónovi i všem jeho služebníkům zalíbila.
38 Farao svým služebníkům tedy řekl: “Zda najdeme podobného muže, v němž je duch Boží?”
39 Josefovi pak řekl: “Když ti to vše dal Bůh poznat, nikdo nebude tak zkušený a moudrý jako ty.
40 Budeš správcem mého domu a všechen můj lid bude poslouchat tvé rozkazy. Budu tě převyšovat jen trůnem.”
41 Farao mu dále řekl: “Hleď, ustanovuji tě správcem celé egyptské země.”
42 A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz.
43 Dal ho vozit ve voze pro svého zástupce a volat před ním: “Na kolena!” Tak ho učinil správcem celé egyptské země.
44 Farao Josefovi ještě řekl: “Já jsem farao. Bez tebe nikdo nehne rukou ani nohou v celé egyptské zemi.”
45 A farao Josefa pojmenoval Safenat Paneach (to je po egyptsku Zachránce světa) a dal mu za manželku Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Tak vzešel Josef nad egyptskou zemí jako slunce.
46 Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským. Josef pak vyšel od faraóna a procházel celou egyptskou zemí.
47 Země vydávala po sedm let přebohatou hojnost.
48 Shromažďoval tedy všechnu potravu po sedm let hojnosti, která v egyptské zemi nastala, a zásoby ukládal ve městech; v každém městě uložil potravu z okolních polí.
49 Nashromáždil takové množství obilí, jako je písku v moři, takže přestali počítat, neboť se už počítat nedalo.
50 Ještě než přišel rok hladu, narodili se Josefovi dva synové, které mu porodila Asenat, dcera Potífery, kněze z Ónu.
51 Prvorozenému dal Josef jméno Manases (to je Bůh dal zapomenutí), neboť řekl: “Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce.”
52 Druhému dal jméno Efrajim (to je Bůh dal plodnost), neboť řekl: “Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení.”
53 Sedm let hojnosti v egyptské zemi skončilo
54 a nastalo sedm let hladu, jak řekl Josef. Ve všech zemích byl hlad, ale v celé egyptské zemi měli chléb.
55 Když všechen lid egyptské země začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: “Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne.”
56 Hlad byl po celé zemi. Tu Josef otevřel všechny sklady a prodával Egyptu obilí, neboť hlad tvrdě doléhal na egyptskou zemi.
57 A všechny země přicházely do Egypta, aby nakupovaly u Josefa obilí, protože hlad tvrdě dolehl na celý svět.