Český ekumenický překlad
1Mojžíšova 32
1 Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu.
2 Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové.
3 Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: “To je tábor Boží”, a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště).
4 Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské,
5 a přikázal jim: “Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana.
6 Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu, abych získal tvoji přízeň.”
7 Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: “Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů.”
8 Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů,
9 neboť si řekl: “Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout.”
10 Dále Jákob řekl: “Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: »Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.«
11 Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory.
12 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi.
13 Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.«”
14 A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua:
15 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů,
16 třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.
17 To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: “Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup.”
18 A prvnímu přikázal: “Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou,
19 odvětíš: »Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.«”
20 Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: “V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte.
21 A dodejte: »Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě.«”
22 Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře.
23 A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok.
24 Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl.
25 Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.
26 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.
27 Neznámý řekl: “Pusť mě, vzešla jitřenka.” Jákob však odvětil: “Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.”
28 Otázal se: “Jak se jmenuješ?” Odpověděl: “Jákob.”
29 Tu řekl: “Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.”
30 A Jákob ho žádal: “Pověz mi přece své jméno!” Ale on odvětil: “Proč se ptáš na mé jméno?” A požehnal mu tam.
31 I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: “Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.”
32 Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý.
33 Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.