Český ekumenický překlad
2Samuelova 14
1 Jóab, syn Serújin, poznal, že král je Abšalómovi nakloněn.
2 Poslal tedy Jóab do Tekóje pro moudrou ženu a řekl jí: “Předstírej smutek, oblékni si smuteční šaty a nemaž se olejem. Vydávej se za ženu, která již po mnoho dní drží smutek nad mrtvým.
3 Předstoupíš před krále a promluvíš k němu takto.” A Jóab ji naučil, co má mluvit.
4 Tekójská žena s králem promluvila. Padla tváří k zemi, klaněla se a zvolala: “Pomoz, králi!”
5 Král se jí zeptal: “Co je ti?” Ona odvětila: “Ach, jsem ovdovělá žena, muž mi zemřel.
6 Tvá otrokyně měla dva syny. Ti se spolu na poli pohádali a nebylo nikoho, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.
7 A teď celé příbuzenstvo povstalo proti tvé otrokyni a žádají: Vydej nám bratrovraha, ať ho usmrtíme za život jeho bratra, kterého zavraždil. Ať vyhladíme i dědice. Tak chtějí uhasit i tu jiskřičku, která mi zbývá, aby po mém muži nezůstalo na zemi ani jméno ani potomstvo.”
8 Král ženě řekl: “Jdi do svého domu a já o tobě rozhodnu.”
9 Ale tekójská žena králi odvětila: “Králi, můj pane, nechť je ta vina na mně a na domu mého otce, avšak král a jeho trůn ať je bez viny.”
10 Král prohlásil: “Kdo by proti tobě mluvil, toho přiveď ke mně a víckrát se tě nedotkne.”
11 Ona řekla: “Nechť prosím král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby krevní mstitel neusiloval dál o zkázu a aby mého syna nezahladili.” On prohlásil: “Jakože živ je Hospodin, ani vlas tvého syna nepadne na zem!”
12 Žena odvětila: “Nechť smí tvá otrokyně králi, svému pánu, povědět ještě něco.” Řekl: “Mluv.”
13 Žena pravila: “Proč ty smýšlíš právě tak proti Božímu lidu? Když král vyslovil toto slovo, jako by obvinil sebe, že neumožnil návrat tomu, kterého zahnal.
14 Vždyť jsme smrtelní, jsme jako po zemi rozlitá voda, která se nedá sebrat. Bůh však nechce život odejmout a velmi se rozmýšlí, aby zapuzeného od sebe zapudil nadobro.
15 Nyní jsem tedy přišla, abych králi, svému pánu, přednesla tuto řeč, protože jsem se bála lidu. Tvá otrokyně si řekla: Promluvím ke králi. Snad král prosbu své služebnice splní.
16 Král zajisté vyslyší a vyprostí svou služebnici ze spárů muže, který usiluje vyhladit mě i s mým synem z Božího dědictví.
17 Tvá otrokyně si řekla: Kéž slovo krále, mého pána, přinese uklidnění, vždyť král, můj pán, je jako Boží posel a rozlišuje dobro a zlo. Hospodin, tvůj Bůh, buď s tebou!”
18 I odpověděl král ženě: “Nezatajuj přede mnou, nač se tě zeptám.” Žena řekla: “Mluv prosím, králi, můj pane.”
19 Král se zeptal: “Nemá v tom všem ruce Jóab?” Žena odpověděla: “Jakože je živa tvá duše, králi, můj pane, nelze uhnout napravo ani nalevo od ničeho, co král, můj pán, vyřkne. Tvůj služebník Jóab to byl, kdo mi dal příkaz a kdo tvou otrokyni naučil všemu, co má mluvit.
20 Jen proto, aby se tato záležitost stočila žádoucím směrem, dopustil se tvůj služebník Jóab této věci. Můj pán je však moudrý, tak moudrý jako Boží posel, a pozná vše, co se na zemi děje.”
21 I řekl král Jóabovi: “Hle, již jsem to zařídil. Jdi, přiveď mládence Abšalóma zpátky.”
22 Tu padl Jóab tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Řekl: “Dnes tvůj služebník poznal, že u tebe nalezl přízeň, králi, můj pane, když král prosbu svého služebníka splnil.”
23 Jóab se hned odebral do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma.
24 Ale král nařídil: “Ať se uchýlí do svého domu. Moji tvář nespatří.” Abšalóm se tedy uchýlil do svého domu a královu tvář nespatřil.
25 V celém Izraeli nebyl nikdo pro svou krásu tak vyhlášený jako Abšalóm. Od hlavy k patě nebylo na něm poskvrny.
26 Když si dával ostříhat hlavu - dával se stříhat koncem každého roku, poněvadž ho vlasy tížily tak, že se stříhat musel -, váha vlasů z jeho hlavy byla dvě stě šekelů královské váhy.
27 Abšalómovi se narodili tři synové a jedna dcera jménem Támar. Byla to žena krásného vzhledu.
28 Abšalóm bydlel v Jeruzalémě dva roky, aniž spatřil královu tvář.
29 Pak poslal Abšalóm pro Jóaba, aby ho vyslal ke králi, ale on k němu přijít nechtěl. Poslal pro něho ještě podruhé, ale on zase nechtěl přijít.
30 Proto řekl svým služebníkům: “Hleďte, Jóab má díl pole vedle mého a má tam ječmen. Jděte a vypalte jej.” Abšalómovi služebníci ten díl vypálili.
31 Hned nato se Jóab vypravil do domu k Abšalómovi a vyčítal mu: “Proč tvoji služebníci vypálili díl, který mi patří?”
32 Abšalóm Jóabovi odpověděl: “Hle, poslal jsem ti vzkaz, abys přišel sem, že tě vyšlu ke králi s dotazem: Proč jsem přišel z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych tam byl zůstal. Nyní chci spatřit královu tvář. Je-li na mně vina, ať mě vydá na smrt!”
33 Jóab předstoupil před krále a oznámil mu to a král dal Abšalóma zavolat. Ten před krále předstoupil a klaněl se před králem tváří až k zemi. I políbil král Abšalóma.