Český ekumenický překlad
1Mojžíšova 27
1 Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: “Můj synu!” On mu odvětil: “Tu jsem.”
2 Izák řekl: “Hle, jsem už starý a neznám den své smrti.
3 Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov.
4 Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu.”
5 Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala. Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek,
6 poradila Rebeka svému synu Jákobovi: “Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu:
7 »Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.”
8 A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu.
9 Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku
10 a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná.”
11 Jákob však své matce Rebece odvětil: “Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý.
12 Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení.”
13 Matka mu řekla: “Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata.”
14 Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku.
15 Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba.
16 Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami.
17 Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb.
18 I vešel k svému otci a řekl: “Můj otče!” On odvětil: “Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?”
19 Jákob řekl otci: “Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat.”
20 Izák však synovi řekl: “Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?” Odvětil: “To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh.”
21 Izák řekl Jákobovi: “Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.”
22 Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: “Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.”
23 Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu.
24 Řekl: “Ty jsi tedy můj syn Ezau.” On odvětil: “Jsem.”
25 Pak řekl: “Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat.” I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil.
26 Nato jeho otec Izák řekl: “Přistup prosím a polib mě, můj synu!”
27 Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: “Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin.
28 Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu.
29 Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.”
30 Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu.
31 Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: “Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat.”
32 Jeho otec Izák se ho otázal: “Kdo jsi?” Odvětil: “Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.”
33 Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: “Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.”
34 Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: “Požehnej mně, také mně, otče!”
35 On odvětil: “Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání.”
36 Ezau řekl: “Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.” A otázal se: “Pro mne už požehnání nemáš?”
37 Izák Ezauovi odpověděl: “Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?”
38 Ezau otci odpověděl: “Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!” A Ezau zaúpěl a rozplakal se.
39 Jeho otec Izák tedy odpověděl: “Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské.
40 Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.”
41 I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: “Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba.”
42 Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: “Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít.
43 Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu.
44 Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine.
45 Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?”
46 Izákovi pak Rebeka řekla: “Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?”