Český ekumenický překlad

Soudců 17

1 Byl jeden muž z Efrajimského pohoří jménem Míkajáš.

2 Přiznal se své matce: “Těch tisíc sto šekelů stříbra, které ti byly vzaty, pro něž jsi dokonce vyřkla přede mnou kletbu, to stříbro je u mne, já jsem je vzal.” Tu jeho matka řekla: “Můj synu, buď požehnán Hospodinu!”

3 Vrátil matce těch tisíc sto šekelů stříbra a matka prohlásila: “To stříbro jsem cele zasvětila Hospodinu. Předávám je tobě, můj synu, abys z něho dal udělat sochu tesanou a litou. Dávám ti je nyní zpátky.”

4 Ale on vrátil stříbro své matce. I vzala dvě stě šekelů stříbra a dala je zlatníkovi; udělal z nich sochu tesanou a litou, která pak byla v Míkově domě.

5 Ten muž, Míka, měl totiž svatyni. Udělal efód a domácí bůžky a pověřil jednoho ze svých synů, aby mu sloužil jako kněz.

6 V těch dnech neměli v Izraeli krále. Každý dělal, co uznal za správné.

7 Byl jeden mládenec z judského Betléma, z Judovy čeledi; byl to lévijec a pobýval tam jako host.

8 Ten muž odešel z města, z judského Betléma, aby pobýval jako host, kde se mu naskytne. Při svém putování došel na Efrajimské pohoří k Míkovu domu.

9 Míka se ho otázal: “Odkud přicházíš?” Odpověděl mu: “Jsem lévijec z judského Betléma a putuji, abych pobýval jako host, kde se mi naskytne.”

10 Míka mu navrhl: “Zůstaň u mne a budeš mi otcem a knězem. Budu ti za to dávat deset šekelů stříbra ročně, ošacení a stravu.” Lévijec na to přistoupil.

11 Přivolil zůstat u toho muže. A byl mu mládenec jako jeden z jeho synů.

12 Míka lévijského mládence pověřil, aby mu sloužil jako kněz; zůstal tedy v Míkově domě.

13 Míka si řekl: “Nyní vím, že mi Hospodin bude prokazovat dobro, neboť mám za kněze lévijce.”