Poslové naděje a lásky

Obrácení žalářníka

Zatímco však lidé byli krutí a pomstychtiví a trestuhodně zanedbávali své posvátné povinnosti, Bůh na své služebníky nezapomněl a slitoval se nad nimi. Celé nebe se zajímalo o osud mužů, kteří trpěli pro Krista. Do vězení byli vysláni andělé, pod jejichž nohama se chvěla země. Dveře vězení zajištěné těžkými závorami se otevřely dokořán; z rukou a nohou vězňů spadly řetězy a pouta a žalář zaplavilo jasné světlo. PNL 125.3

Žalářník s úžasem naslouchal modlitbám a zpěvu uvězněných apoštolů. Když je přivedli, viděl jejich oteklé a krvácející rány a sám nařídil, aby jim dali nohy do klády. Očekával, že od nich uslyší žalostný nářek a proklínání; namísto toho však slyšel radostné písně a chvalozpěvy. Když usínal, dosud mu zněly v uších. Nyní ho probudilo zemětřesení a chvění vězeňských zdí. PNL 125.4

Leknutím vyskočil a s hrůzou zjistil, že všechny dveře vězení jsou otevřené. Přepadl ho strach, že vězni uprchli. Vzpomněl si, jak důrazně zněl rozkaz, když byli Pavel a Silas předešlého večera svěřováni pod jeho dohled. Byl si jistý, že za svou zdánlivou nesvědomitost zaplatí životem. Ve svém zoufalství měl pocit, že pro něj bude lepší, když sám ukončí svůj život, než aby podstoupil potupnou popravu. Vytasil meč a chtěl se zabít; vtom však zaslechl Pavlova povzbudivá slova: “Nedělej to! Jsme tu všichni!” Skutky 16,28. Všichni vězni byli na svých místech. Zadržela je Boží moc působící skrze jednoho z jejich spoluvězňů. PNL 125.5

Přestože žalářník jednal s apoštoly krutě, necítili vůči němu žádnou nenávist. Pavel a Silas měli Kristova ducha, nikoli ducha odplaty. Jejich nitro bylo naplněno Spasitelovou láskou, takže v něm nezbylo žádné místo pro zášť vůči jejich pronásledovatelům. PNL 125.6

Žalářník upustil meč, zavolal, aby mu přinesli světlo, a spěchal do vnitřního vězení. Chtěl se podívat, co je to za muže, kteří mu jeho surové jednání oplácejí laskavostí. Došel až k apoštolům, vrhl se jim k nohám a prosil je o odpuštění. Pak je vyvedl ven na dvůr a zeptal se jich: “Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?” Skutky 16,30. PNL 126.1

Žalářník se chvěl, protože v zemětřesení rozpoznal projev Božího hněvu. Když se domníval, že mu vězni utekli, chtěl si vzít život. Ale zdálo se, že ve srovnání s novým, podivným strachem, který se ho zmocnil, tohle vše nic neznamenalo. Toužil po stejném pokoji a radosti, které vyzařovaly z apoštolů, přestože byli týráni a trpěli. Spatřil v jejich tvářích nebeské světlo a věděl, že Bůh zázračným způsobem zasáhl, aby jim zachránil život. Neobyčejně živě se mu vybavila slova posedlé ženy: “Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.” Skutky 16,17. PNL 126.2

V hluboké pokoře prosil apoštoly, aby mu ukázali cestu života. Odpověděli mu: “‚Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.’ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží.” Skutky 16,31.32. Pak žalářník očistil apoštolům rány, posloužil jim a se všemi svými příbuznými se nechal pokřtít. Posvěcující vliv se rozšířil mezi všemi vězni, takže byli ochotni naslouchat pravdám, které apoštolové zvěstovali. Byli přesvědčeni o tom, že Bůh, kterému tito muži sloužili, je zázračným způsobem zbavil jejich pout. PNL 126.3