Poslové naděje a lásky

18. kapitola — Působení mezi pohany

Z Pisidské Antiochie se Pavel a Barnabáš vydali do Ikonia a také zde začali stejně jako v Antiochii pracovat v synagóze svého vlastního lidu. Měli velký úspěch — “uvěřilo mnoho Židů i Řeků”. Ale tak jako na jiných místech, kde apoštolové působili, i v Ikoniu se stalo, že “židé, kteří neuvěřili, pobouřili pohany a vyvolali jejich nenávist proti bratřím”. Skutky 14,1.2. PNL 103.1

Apoštolové se však od svého poslání nenechali odradit, protože mnozí evangelium o Kristu přijímali. Navzdory odporu, závisti a předsudkům pokračovali ve své práci a “přes všechny překážky mluvili o Pánu”. A Bůh “dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky”. Skutky 14,3. Tyto důkazy Božího přiznání silně působily na ty, kdo byli ochotni nechat se přesvědčit, takže počet lidí, kteří přijali evangelium, se zvyšoval. PNL 103.2

Vzrůstající obliba poselství zvěstovaného apoštoly naplnila nevěřící Židy závistí a záští. Proto se rozhodli, že práci apoštolů okamžitě učiní přítrž. Lživými a přehnanými zprávami vzbudili v úřadech obavy, že celé město je pobouřeno a hrozí nebezpečí povstání. Prohlašovali, že k apoštolům se připojuje velký počet lidí, a tvrdili, že mají tajné a nebezpečné úmysly. PNL 103.3

Kvůli těmto obviněním byli učedníci opakovaně předvoláváni před úřady. Ale hájili se tak jasně a přesvědčivě a o svém učení hovořili tak klidně a srozumitelně, že nakonec vše vyznělo v jejich prospěch. Ačkoli byly úřady kvůli nepravdivým zprávám, které se jim donesly, vůči apoštolům zaujaty, neodvážily se je odsoudit. Musely uznat, že cílem Pavlova a Barnabášova učení bylo vychovat z lidí počestné občany poslušné zákona. Kdyby lidé přijali pravdy, které apoštolové hlásali, mravy a pořádek ve městě by se zlepšily. PNL 103.4

Díky odporu, na který učedníci naráželi, si poselství pravdy získalo velký zájem veřejnosti. Židé si uvědomovali, že jejich snahy zmařit dílo nových učitelů jenom přispěly k tomu, že nová víra si získává stále větší počet stoupenců. “Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli při židech, druzí při apoštolech.” Skutky 14,4. PNL 103.5

Vývoj událostí židovské vůdce natolik rozzuřil, že se rozhodli dosáhnout svého cíle násilím. V hlučném davu nevzdělanců probudili ty nejpřízemnější vášně a podařilo se jim vyvolat vzpouru, kterou označili za následek učení apoštolů. Doufali, že si tímto křivým obviněním získají podporu úřadů a budou moci uskutečnit svůj záměr. Dohodli se, že apoštolové nesmí dostat příležitost k obhajobě a že je třeba podnítit dav ke kamenování Pavla a Barnabáše. Viděli v tom možnost, jak zastavit jejich působení. PNL 104.1

Přátelé, a to dokonce nevěřící, varovali apoštoly před zákeřnými úmysly židů a naléhavě je vyzývali, aby se zbytečně nevystavovali zuřivému davu, ale zachránili si život útěkem. Pavel a Barnabáš tedy tajně opustili Ikonium a pověřili bratry a sestry, aby po určitou dobu pokračovali v díle sami. V žádném případě však neodešli navždy; jakmile rozruch utichne, hodlali se sem vrátit a dokončit práci, kterou začali. PNL 104.2

V každé době a v každé zemi musí Boží poslové čelit tvrdošíjnému odporu těch, kdo vědomě zavrhli nebeské světlo. Nepřátelé evangelia často zdánlivě vítězili, když svým zkreslováním a lhaním zavírali dveře, jimiž mohli vstoupit Boží poslové. Tyto dveře však nemohly být zavřeny navždy. A tak když se Boží služebníci po určité době vrátili, aby pokračovali ve své práci, Bůh mocně působil v jejich prospěch a umožnil jim oslavit jeho jméno. PNL 104.3