Poslové naděje a lásky

Ve vyhnanství

Na apoštola však znovu dolehla tíha pronásledování. Byl odsouzen “pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo” a na císařův rozkaz poslán do vyhnanství na ostrov Patmos Zjevení 1,9. Jeho nepřátelé se domnívali, že odtud se již jeho vliv nebude šířit a že nakonec podlehne bídě a strádání. PNL 328.3

Patmos, pustý, skalnatý ostrov v Egejském moři, byl místem, které si římská vláda zvolila za vyhnanství pro zločince. Pro Božího služebníka se však toto ponuré místo stalo bránou do nebe. Odloučen od shonu každodenního života a od pilné práce předchozích let, žil ve společenství s Bohem, Kristem a nebeskými anděly. Od nich přijímal pokyny pro církev všech budoucích časů. Zde se před jeho očima odehrály události, které nastanou na konci dějin tohoto světa; tady zaznamenal vidění, která dostal od Boha. Když už jeho hlas nemohl svědčit o tom, kterého miloval a jemuž sloužil, měla jeho poselství, která obdržel na tomto opuštěném pobřeží, zářit jako hořící lampa a zvěstovat jasné Boží záměry se všemi národy na této zemi. PNL 328.4

Uprostřed útesů a skal ostrova Patmos se Jan setkával se svým Stvořitelem. Vzpomínal na svůj dosavadní život, a když si uvědomil, jakých požehnání se mu dostalo, byl naplněn pokojem. Žil životem křesťana a mohl s důvěrou říct: “My víme, že jsme přešli ze smrti do života.” 1. Janův 3,14. Jinak tomu bylo s císařem, který ho poslal do vyhnanství. Když se ohlédl, viděl za sebou jen válečná pole, krveprolévání, zpustošené domy, plačící vdovy a sirotky. To vše bylo důsledkem jeho ctižádostivé touhy po převaze. PNL 328.5

Ve svém opuštěném domově mohl Jan důkladněji než kdykoli předtím zkoumat zjevení Boží moci, která byla zapsána v knize přírody a na stránkách Písma svatého. PNL 328.6

Velmi rád přemýšlel o díle stvoření a uctíval nebeského Architekta. V dřívějších letech se kochal pohledem na zalesněné pahorky, zelená údolí a úrodné pláně; v krásách přírody vždy s potěšením objevoval moudrost a umění Stvořitele. Nyní byl obklopen krajinou, která by mnohým připadala ponurá a fádní; nikoli však Janovi. I když se vše kolem něj zdálo být pusté a prázdné, modré nebe, které se klenulo nad jeho hlavou, bylo stejně jasné a krásné jako obloha nad jeho milovaným Jeruzalémem. Z divokých skalních rozsedlin, z tajemných hlubokých propastí a z nádherné oblohy dokázal vyčíst důležitá ponaučení. Ve všem se skrývalo poselství o Boží moci a slávě. PNL 329.1

Všude kolem sebe apoštol viděl stopy po potopě, která zachvátila zemi, protože se její obyvatelé opovážili porušovat Boží zákon. Skalní bloky vyvržené silnými vodními proudy z hlubin země v něm vyvolávaly živou představu hrůz, které museli lidé při tomto děsivém vylití Božího hněvu prožívat. V šumění mnoha vod — kdy “propastná tůně na tůni volá” (Žalm 42,8) — slyšel prorok hlas Stvořitele. Moře vybičované ke zběsilosti neúprosnými větry mu připomínalo hněv Boha, proti kterému se lidé provinili. Hrozivě vzedmuté mohutné vlny, jimž vymezila hranice neviditelná ruka, vyprávěly o vládě nekonečné moci. Uvědomoval si, jak slabí a pošetilí jsou ve srovnání s tím vším smrtelní lidé, kteří se nakonec obrátí v prach. Přesto se chlubí svou domnělou moudrostí a silou a vzpírají se Vládci vesmíru, jako by jim Bůh byl roven. Skály připomínaly Janovi Krista, Skálu jeho síly, v jejímž stínu se mohl bez obav ukrýt. Když byl apoštol ve vyhnanství na skalnatém ostrově Patmos, toužil po Bohu tak hluboce, že k němu vysílal své nejvroucnější modlitby. PNL 329.2