Poslové naděje a lásky

Nové přikázání

Ježíš přikázal prvním učedníkům, aby milovali jeden druhého tak, jako on miloval je. Tak měli dokazovat světu, že v nich přebývá Kristus, naděje na slávu. “Nové přikázání vám dávám,” řekl jim Kristus, “abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem” Jan 13,34. V době, kdy Ježíš pronesl tato slova, jim učedníci nerozuměli. Když se však stali svědky jeho utrpení, ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení a když na nich o letnicích spočinul Duch svatý, získali jasnější představu o Boží lásce a o povaze lásky, kterou by si měli navzájem projevovat. Pak mohl Jan říci ostatním učedníkům: PNL 315.3

“Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry.” 1. Janův 3,16. PNL 315.4

Když se po vylití Ducha svatého vydali učedníci zvěstovat živého Spasitele, jejich jedinou touhou bylo zachraňovat lidi. Přitom se radovali ze společenství s věřícími, v němž nacházeli útěchu. Byli laskaví, ohleduplní, nezištní a ochotní obětovat pro pravdu cokoli. Při každodenním setkávání si vzájemně projevovali lásku, jak jim to přikázal Kristus. PNL 315.5

Nesobeckými slovy a činy se snažili probudit tuto lásku i v druhých. PNL 316.1

Takovou lásku si měli věřící uchovat provždy. Ochotně a poslušně se měli řídit novým přikázáním. Měli žít v tak úzkém společenství s Kristem, aby byli schopni plnit všechny jeho požadavky. Svým životem měli oslavovat moc Spasitele, který je může ospravedlnit svou spravedlností. PNL 316.2

Postupně však došlo ke změně. Věřící začali na druhých hledat nedostatky. Zatímco se zabývali chybami a nemilosrdně kritizovali ostatní, zapomněli na Spasitele a na jeho lásku. Začali být přísnější v zachovávání vnějších obřadů a kladli větší důraz na učení než na praktickou víru. Ve své horlivé snaze odsoudit druhé přehlíželi své vlastní chyby. Ztratili bratrskou lásku, k níž je vyzýval Kristus. Nejsmutnější ze všeho však bylo, že si ani neuvědomovali, oč přišli. Nevšimli si, že se z jejich životů vytrácí štěstí a radost a že brzy se ocitnou ve tmě, protože zavrhli Boží lásku. PNL 316.3

Jan poznal, že v církvi ubývá bratrské lásky, a proto se snažil věřící přesvědčit, že této lásky je stále třeba. Jeho dopisy sborům jsou plné těchto myšlenek. “Milovaní, milujme se navzájem,” píše, “neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.” 1. Janův 4,7-11. PNL 316.4