Poslové naděje a lásky

45. kapitola — Dopisy z Říma

Krátce po svém obrácení dostal apoštol Pavel zvláštní příležitost poznat, jaká je Boží vůle s Ježíšovými následovníky. Byl “přenesen až do třetího nebe”, “do ráje… — a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit” 2. Korintským 12,2-4. Sám potvrdil, že od Pána dostal mnohá vidění a zjevení (2. Korintským 12,1). V porozumění zásadám a pravdám obsaženým v evangeliu nebyl tedy v ničem pozadu za “veleapoštoly” 2. Korintským 12,11. Jasně a dokonale pochopil, “co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka” Kristovy lásky, “která přesahuje každé poznání” Efezským 3,18.19. PNL 271.1

Pavel se nemohl podělit s ostatními o vše, co ve vidění spatřil, protože někteří z jeho posluchačů by jeho slova zneužili. Ale díky tomu, co mu bylo zjeveno, mohl vést druhé a pracovat jako moudrý učitel. Jeho vidění ovlivnila také jeho dopisy, které zaslal sborům v pozdějších letech. Dojmy, které v něm tato vidění zanechala, mu provždy utkvěly v paměti. Proto dokázal druhým výstižně představit křesťanský charakter. Ústně i písemně zvěstoval poselství, které od té doby neustále posiluje Boží církev a pomáhá jí. K dnešním věřícím promlouvá toto poselství jasně o nebezpečích, která církvi hrozí, a o falešném učení, jemuž budou křesťané muset čelit. PNL 271.2

Apoštol si přál, aby ti, jimž byly jeho dopisy, obsahující rady a napomenutí, určeny, nebyli “nedospělí”, aby nebyli “zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení”; chtěl, aby “všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti”. Naléhavě žádal Ježíšovy následovníky, kteří bydleli mezi pohany, aby nežili tak, “jako žijí pohané podle svých marných představ. Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro… zatvrzelé srdce.” Křesťané z pohanů si měli dávat dobrý pozor na to, jak žijí, aby “si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří” a aby nepromarnili tento čas (Efezským 4,14.13.17.18; 5,15.16). Pavel povzbuzoval věřící, aby s radostí očekávali, až si Kristus, který si “zamiloval církev a sám se za ni obětoval”, sám připraví “církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná” Efezským 5,25.27. PNL 271.3

Tato poselství, která nebyla napsána z lidské, ale Boží moci, obsahují ponaučení, s nimiž by se měl každý obeznámit a která by si měl ve svém vlastním zájmu často opakovat. Popisují praktickou zbožnost a kladou důraz na zásady, kterými by se měly řídit všechny sbory. Jasně ukazují cestu, která vede k věčnému životu. PNL 272.1