Poslové naděje a lásky

Příchod do Říma

Osmého dne po přistání se důstojník vypravil se svými vězni do Říma. Julius ochotně poskytoval apoštolovi veškeré úlevy, které byly v jeho pravomoci. Nemohl jej však zbavit údělu vězně ani řetězů, jimiž byl připoután k vojákovi, který ho hlídal. Když se blížil čas dlouho očekávané návštěvy světové metropole, byl Pavel velmi skleslý. Její okolnosti si představoval úplně jinak. Jak má hlásat evangelium, když je spoutaný a potupený? Připadalo mu, že jeho naděje, že v Římě získá pro pravdu mnoho lidí, se hroutí. PNL 258.4

Konečně cestující dorazili k Appiovu tržišti, které se nacházelo asi 60 kilometrů od Říma. Když se prodírali davy lidí, kteří se tísnili na hlavní ulici, vrhali mnozí lidé na šedovlasého starce připoutaného ke skupině otrlých zločinců pohrdavé pohledy. Stal se terčem hrubých žertů a posměšných poznámek. PNL 258.5

Náhle se však ozve radostný výkřik. Ze zástupu kolemjdoucích vyběhne muž, padne vězni kolem krku a se slzami radosti ho objímá. Vítá ho jako syn, který se setkal se svým otcem po dlouhém odloučení. Jak mnozí zbystřují svůj zrak v toužebném očekávání a rozpoznávají ve spoutaném zajatci muže, který jim v Korintu, ve Filipech a v Efezu zvěstoval slova života, opakuje se tento výjev stále znovu a znovu. PNL 258.6

Milující učedníci se nedočkavě shlukují kolem svého otce ve víře a celý průvod se zastavuje. Vojáci se nechtějí opozdit, a tak jsou netrpěliví. Nemají však sílu toto šťastné setkání přerušit; sami se totiž naučili svého vězně respektovat a vážit si ho. V sešlém a ztrápeném apoštolově obličeji vidí učedníci odraz Kristovy podoby. Ujišťují Pavla, že na něj nezapomněli a nepřestali ho milovat; vždyť mu vděčí za radostnou naději, která dává smysl jejich životu a smiřuje je s Bohem. Jsou tak nadšení, že kdyby jim to bylo dovoleno, odnesli by Pavla na svých ramenou až do města. PNL 259.1

Když apoštol uviděl své bratry, “vzdal díky Bohu a nabyl odvahy” Skutky 28,15. Jen málo lidí si uvědomuje, jak hluboký význam mají tato Lukášova slova. Uprostřed plačícího davu věřících, kteří mu projevovali soucit a nestyděli se za jeho pouta, začal apoštol nahlas chválit Boha. Oblak smutku, který zahaloval jeho mysl, se rozplynul. Jeho křesťanský život byl nepřetržitou řadou zkoušek, trápení a zklamání, ale v tuto chvíli měl pocit, že mu bylo vše bohatě vynahrazeno. A tak pevným krokem a s radostnou myslí pokračoval ve své cestě. Nestěžoval si na minulost ani se nebál budoucnosti. Věděl, že ho čeká vězení a strádání; ale také věděl, že skrze něj mají být osvobozeni lidé z mnohem horšího otroctví. Proto se radoval, že může trpět pro Krista. PNL 259.2

V Římě předal důstojník Julius vězně veliteli císařské stráže. Příznivá zpráva, kterou o Pavlovi podal, a také Festův dopis způsobily, že si vrchní velitel udělal o apoštolovi dobré mínění. Nenechal ho vsadit do vězení, ale dovolil mu, aby si pronajal vlastní dům. Přestože zůstal Pavel i nadále připoután k vojákovi, mohl svobodně přijímat své přátele a pracovat pro šíření Kristova díla. PNL 259.3