Poslové naděje a lásky

Bůh nikomu nestraní

Z Pavlových slov je zřejmé, že Bůh má bezpočet možností, jak změnit smýšlení židů i pohanů. Každému, kdo věří v Krista, může udělit požehnání, která byla zaslíbena Izraeli. Apoštol opakuje to, co o Božím lidu prohlásil Izajáš: “‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, neboť Hospodin vykoná svůj soud na zemi rychle a úplně.’ A jak to Izaiáš předpověděl: ‘Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by to s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.’” Římanům 9,27-29. PNL 216.4

V době, kdy byl zničen Jeruzalém a zbořen chrám, byly tisíce Židů prodány do pohanských zemí jako otroci. Když byli rozptýleni mezi národy, podobali se troskám lodi na opuštěném pobřeží, které jsou odplavovány do moře. Již dva tisíce let bloudí Židé po celém světě, putují z jedné země do druhé, ale dosud se jim jako národu nikde nepodařilo obnovit jejich někdejší postavení. Celá staletí je jejich údělem utrpení; všude jsou osočováni, nenáviděni a pronásledováni. PNL 216.5

Přestože na Židy dopadl po zavržení Ježíše Nazaretského hrozný osud, v každé době žilo v tomto národě mnoho ušlechtilých a bohabojných mužů a žen, kteří v tichosti snášeli strádání. Bůh je v jejich soužení utěšoval a se soucitem shlížel na jejich těžkou situaci. Slyšel úpěnlivé modlitby těch, kdo ho upřímně hledali, protože chtěli správně porozumět jeho slovu. Někteří rozpoznali v prostém Ježíši Nazaretském, kterého jejich předkové odmítli a ukřižovali, pravého Mesiáše Izraele. Když pak pochopili význam dobře známých proroctví, který byl tak dlouho zastřen tradicí a nesprávným výkladem, byli naplněni vděčností vůči Bohu. Děkovali mu za to, že každému člověku, který se rozhodne přijmout Krista za svého osobního Spasitele, uděluje tak úžasný dar. PNL 217.1

Právě tuto skupinu lidí měl Izajáš na mysli, když ve svém proroctví řekl: “Vrátí se k němu jen pozůstatek.” Izajáš 10,22. Od doby apoštola Pavla až dodnes volá Bůh svým svatým Duchem jak židy, tak pohany. Pavel prohlásil: “Bůh nikomu nestraní.” Římanům 2,11. Apoštol se sám považoval za dlužníka “Řeků i barbarů” (Římanům 1,14) a také Židů. Přitom však nikdy neztratil ze zřetele, že Židé mají oproti ostatním veliké výhody, především proto, že jim “byla svěřena Boží slova” Římanům 3,2. O evangeliu Pavel říká, že “je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‘Spravedlivý z víry bude živ.’” Římanům 1,16.17. V dopise Římanům apoštol píše, že se za evangelium o Kristu, které je stejně účinné pro židy i pohany, nestydí. PNL 217.2